Vábení – síť – kroužkování – let. Dokument jako atlas hlasů ornitologů, ptáků i hudby

Zájem o ornitologii mě poutá již od roku 2011, kdy jsem našel na chalupě na staré kazety z cyklu Hlas pro tento den Pavla Pelze. Využil jsem tehdy kontrast mezi smutným hlasem ornitologa a veselým hlasem lysky černé a udělal z nich základní samply skladby „Lyska černá – s kachnami však vůbec není příbuzná“ mé sólo-kapely Assma. V plánu bylo celé ornitologické album. V divadelním souboru Ryba řvoucí, s nímž hudebně spolupracuji, vznikla v roce 2017 myšlenka připravit tématické audiovizuální představení o ornitologii. Byla to výzva vyrazit za ornitology, začít je nahrávat, samplovat a připravovat zvukový materiál. V průběhu příprav se ukázal být zásadní nikoli hudební, ale dokumentární přístup. Možná by tedy mohl vzniknout místo scénáře představení radiodokument? Jsem v tomto směru začátečník, proto jsem vyhledal dramaturgyni Violu Ježkovou, která mě citlivým a kreativním způsobem vedla k tomu, abych sestříhal dokument, který bude i pro rozhlas odvysílatelný.

Prvním krokem byla definice hlavní myšlenky mého zájmu: Jak ptačí svět a jeho zkoumání ovlivňuje charakter ornitologů? Mnozí vědci totiž mají své povolání nejen koníčkem, ale prostupuje celým jejich životem. Ať kunsthistorici, entomologové, biochemici – všichni se učí uvažovat jako předmět jejich zájmu (umělci/brouci/organismy).

Skrze tyto projekty (divadelní i dokumentární) bych chtěl ukázat skryté kouzlo odborného prožívání – tedy stírání hranice mezi studijním zájmem a subjektivním vnímáním. Zdánlivá naivita vědců vyjadřuje toto jejich hluboké ponoření do vědy. Je to kvalita života nejen pro ně samotné, ale i pro společnost.

Samozřejmě i v této střihové práci je pro mě zásadní drobný humor, podobně jako v písních, které jsem pro tento projekt nahrál. Když zpívá žluva hajní, musí to znít jako naše mechanická představa pralesa, když slyšíme o přibývání špačka, musí to být velká party, když zkoumáme Emlenův trychtýř – klec, v níž se brání ptákům migrovat – soucit ornitologů s červenkami a pěnicemi nás nakonec umístí dovnitř klece a sledujeme metodu z jejich úhlu pohledu. Vlastně to také tak trochu zažíváme, když letíme v letadle, také necítíme slunce a nekontrolujeme směr.

Není to má první hudební práce pro rozhlas, v roce 2016 jsem připravoval hudební složku pro dokumenty Brit Jensen z cyklu Vyprávět nevyprávěné. Mám za sebou také dvě lehce experimentální skladby pro cyklus Michala Rataje a nově i Ladislava Železného rAdioCUSTICA odvysílané v letech 2014 a 2018. Nyní jsem se mohl s důrazem na specifika zvuková vrhnout do nového dokumentárního pole a jsem moc rád, že dramaturgické vedení Violy Ježkové je tímto více autorským a pokusným metodám otevřeno. Během celého roku 2018 jsem nahrával a stříhal ornitologické vycházky. Kvůli odlišnostem specifik divadelního a rozhlasového prostoru vznikly nakonec dokumenty dva – jeden je živě modifikován v rámci audiovizuální kompozice Dírkované kino: Ornitologologie a druhý je zde odvysílán pod názvem Vábení – síť – kroužkování- let. Hudební album bude doufám brzy následovat.

Mé nadšení pro ornitologii změnilo i můj způsob prožívání každodennosti. Zvukový prostor i ve městech je vlastně dvojí, ten, který produkují lidé pro lidi, a svět zvuků ptačích. Pro ten první pomalu zapomínáme vnímat ten druhý. Průniky obou prostředí jsou si v mé kompozici metaforickými protiklady a často vytváří hmotu, v které se pohybujeme intuitivně.

Při rozplétání těchto zvukových chumlů si po roční práci uvědomuji, že prostředí přírody je i naše prostředí. Neměli bychom jej chápat jako konkurenci, ale jako součást našich životů.