V šedesáti už mě hned tak nějaká z prstu vycucaná storka neohromí, říká Michal Šanda

„Literatuře jsem zasvětil celý svůj život,“ říká Michal Šanda a hned se opravuje, že to zní příliš vznešeně, že ho vlastně zmarnil. „Naprosto lehkomyslně jsem si nechával čas protékat mezi prsty. Vysedával jsem po hospodách a psal. Na rozdíl od tragédů jako byl Francis Scott Fitzgerald, kterého literatura přivedla k alkoholu, mne naopak alkohol přivedl k literatuře. Začal jsem psát, protože jsem se u piva nudil. Uběhla spousta let a já si pořád říkal, že mám ještě čas a literaturu jsem upřednostňoval nad životem, až jsem najednou čas neměl.“ Michal Šanda vypráví o těch, kteří mu pomohli uvědomit si, že poezie a básně jsou dvě různé věci: o Ivanu Wernischovi, Josefu Hiršalovi, Jamesi Joyceovi, Jiřím Kolářovi a různých antikvárních kuriozitách