V Polsku mi chyběla radostná literatura, říká spisovatelka Marta Dzido, vyznamenaná Cenou EU za literaturu

Tlumočnice Lucie Zakopalová a Marta Dzido na besedě v rámci Bardzo fajného festivalu
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tlumočnice Lucie Zakopalová a Marta Dzido na besedě v rámci Bardzo fajného festivalu

Polská spisovatelka a dokumentaristka Marta Dzido získala se svou novelou Slast letos v říjnu Cenu Evropské unie za literaturu. Kniha vznikala v jarem probuzené Praze a je to na ní znát.

Z broumovského literárního domku z výhledem do sadu si před pár dny odskočila Marta Dzido do Prahy na besedu k oceněné knize. Slast nás zavádí do Varšavy 90. let a formou intimního milostného rozhovoru nám představuje příběh dvou mladých lidí, kteří nedokáží být spolu, ale ani bez sebe. „Je to generační výpověď, ale i univerzální příběh o dospívání a velmi krátkém období bezstarostné svobody, což si v tu chvíli málokdo uvědomuje. Později nám začíná chybět čas na vlastní prožitky a emoce,“ přibližuje autorka.

Kniha Slast spisovatelky Marty Dzido | Bardzo fajný festival 2019

Pocta citovosti

„Myslím, že současná polská literatura je bohatá. Chybí mi v ní ale, a to je také důvod, proč jsem se pokusila napsat Slast, radostné texty. Přijde mi, že naše literatura se věnuje hlavně zpracovávání traumat nebo bolesti, často také utíká ke grotesce, cynismu a parodii. Slast není jednoznačně radostná, ale chtěla jsem v ní ukázat něco hezkého, příjemného bez cynismu,“ přibližuje Dzido v rozhovoru pro ArtCafé, který vznikal během Bardzo fajného festivalu.

Polská spisovatelka a dokumentaristka Marta Dzido debutovala literárně v šestnácti letech. Od té doby napsala tři romány a reportážní knihu. V češtině je zatím dostupná pouze její poslední oceněná novela Slast, kterou v překladu Anny Plasové vydalo nakladatelství Dokořán. Marta ji napsala před dvěma lety na literární rezidenci v Praze. „Bylo to v květnu, všechno vonělo, kolem byla atmosféra rodící se lásky. Díky tomu jsem v sobě dokázala najít všechny ty emoce. Slast je pocta citovosti a senzualitě,“ říká autorka o textu, který si udržuje svižné tempo, je nepatetický a místy explicitně erotický, aniž by zněl jako vytržený z učebnice anatomie.

Nesedět v koutě

Důležitým tématem knižní i dokumentární tvorby Marty Dzido je emancipační hnutí žen v Polsku. Na Bardzo fajném festivalu v Bio Oko mimo jiné uvedla svůj hraný dokumentární film Silačky (2018). Snímek o polských sufražetkách, které na přelomu 19. a 20. století úspěšně bojovaly za národní identitu, kulturu, všeobecný přístup ke vzdělání a zrovnoprávnění žen, natočila společně s Piotrem Sliwowským.

Překladatelka Anna Plasová, tlumočnice Lucie Zakopalová a Marta Dzido na besedě v rámci Bardzo fajného festivalu

Dzido napsala také reportážní knihu Kobiety Solidarności (Ženy Solidarity, 2016) popisující protikomunistické hnutí v Polsku v roce 1980 z pohledu žen, na které se zapomnělo. „Myslím si, že sebevědomí Polek stoupá a už by se nenechaly odsunout do kouta, jako se to stalo ženám Solidarity po roce 1989. Tehdy se vzdaly šance spoluutvářet polskou politiku a to je velká škoda, protože si myslím, že tenkrát nám opravdu chyběly,“ uzavírá v rozhovoru pro ArtCafé Marta Dzido.

Jak se v Martině tvorbě prolíná literární a filmový jazyk? Jak se překladatelka Anna Plasová popasovala s erotickými pasážemi v knize nebo co si Poláci myslí o feminismu? Poslechněte si celé ArtCafé i s ukázkou ze Slasti a včetně hudby podle výběru Ondry Bambase. Rozhovor s Martou Dzido tlumočila Lucie Zakopalová.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související