V Ostravě prostřeli Hodokvas kořeněný vraždou
Večeře. Takto lakonicky a zároveň nadějeplně zní titul inscenace v režii Petera Gábora. Premiérově ji uvedlo ostravské Národní divadlo moravskoslezské na scéně Divadla Antonína Dvořáka v závěru loňského roku. Nejbližší repríza hry je na programu 4. a 16. února.
Pět postav v luxusní restauraci kolem jednoho stolu u večeře. Dva manželské páry, přičemž muži jsou bratři. Starší je poněkud neurotický učitel na střední škole, zatímco mladší kandiduje na premiéra. Obě dvě rodiny mají jednoho dospívajícího syna, rodina mladšího bratra se navíc stará o adoptovaného dospívajícího mladíka původem z Asie. Příběh začíná zabitím bezdomovkyně spící v čekárně u bankomatu. Na její smrti mají podíl všichni tři chlapci … To je začátek hry Večeře.
Na začátku byl románSlavný stejnojmenný román nizozemského spisovatele a herce Hermana Kocha zdramatizoval rovněž nizozemský herec, režisér a hudebník W. M. C. Kees Prins. Inscenace hry Večeře v ostravském Národním divadle moravskoslezském se hraje v překladu Marty Kostelecké, dramaturgem je Marek Pivovar, jednoduchou a funkční scénu vytvořil Michal Syrový. Návrhářka kostýmů Alena Schäfferová si pohrála především s oděvy ženských postav, napomohla však i mužům v odlišení mentality obou bratrů právě zásadní odlišností stylu jejich oblečení.
Režisér a také autor výběru hudby Peter Gábor se ze všeho nejvíce spoléhá na herectví představitelů pěti hlavních postav. Inscenaci místy ozvláštňuje wilsonovskou pomalou ilustrativní chůzí všech herců v zadním vyvýšeném prostoru, přičemž tento prvek je místy nadužívaný a místy i rušivý.
Přesvědčivé herecké výkony inscenaci prospívajíHerecké výkony manželských dvojic Paula a Claire (David Viktora a Renáta Klemensová) a Serge a Babette (Vladimír Polák a Pavlína Kafková) lze bez zveličování nazvat hereckým koncertem. Pavlína Kafková si při premiéře vysloužila potlesk na otevřené scéně za výkon ve chvíli vrcholné exprese v hádce mezi ní a jejím manželem. Křik, kterým ze sebe herečka doslova vychrlila svůj názor na chování manžela, byl nejen výbuchem emocí, ale také metodickou ukázkou, jak je nutno pracovat s dechem a hlasem ve chvíli vrcholného rozčilení postavy.
Zvláštní zmínku zasluhuje představitel páté role. Manažera restaurace, jakéhosi vyššího číšníka a sommeliéra v jedné osobě, hraje hostující režisér a umělecký šéf ostravského Divadla loutek Václav Klemens. Jeho herecká kreace je tím, co inscenaci ozvláštňuje ze všeho nejvíce. Do detailu propracovaný pohybový, mimický i hlasový projev, ve kterém představitel manažera využívá i groteskní prvky, probouzí salvy smíchu v hledišti, přináší humorné odlehčení, které však v momentě přechází do úplně opačných pocitů. Rytmu představení výkon Václava Klemense prospívá nadevše.
V neposlední řadě jde o dobře zvolené témaInscenace má velmi pečlivě vystavěné zvraty v atmosféře, od komických a humorných scén se postupně propracovává k velké tragédii. Ta je však ze všeho nejvíce obsažena v mementu samotné hry, v upozornění na to, čeho všeho jsou schopni rodiče, když chtějí chránit své děti před zaslouženým trestem. Toto společensky aktuální téma je zpracováno velmi účinným způsobem. Problém výchovy adolescentů a problematika přístupu rodičů k vlastním dospívajícím dětem i k vlastnímu životu vůbec je dnes tématem na divadelních jevištích značně potřebným a přitom málo zmiňovaným. Také v tom je velký význam této ostravské činoherní inscenace.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury