V choreografii jsem zpracovala i chvění březových listů a strukturu skladby od Laurie Anderson, říká Jana Burkiewiczová
Do své choreografické hry bere absolventka taneční konzervatoře a pedagogiky tance na HAMU Jana Burkiewiczová film, animaci, výtvarné umění, nový cirkus, texty a hudbu, ale také přírodu. Inspiruje ji i móda a design, ostatně působí též jako hlavní choreografka předávání cen Czech Grand Design. V roce 2015 založila soubor burki&com a s ním pravidelně zkoumá, co všechno se dá říci tancem. Ve Vizitce s ní mluvila Markéta Kaňková.
Už na taneční konzervatoři si ze zvědavosti přibrala nepovinný předmět choreografie. Jak to asi vypadá, když člověk vezme hudbu a vymyslí, jak se pohybovat po scéně? říkala si tehdy. Ten pocit nebyl lichý, o pár let později – to už studovala na HAMU – se totiž ukázalo, že nejlépe je Janě Burkiewiczové v procesu vymýšlení, zkoumání a zkoušení. „Zkrátka víc mě baví tvorba než být na jevišti, kde jsem navíc cítila trému,“ konstatuje. Od té doby dává taneční tvar nejen událostem, které v životě potkají ji samotnou, ale také nápadům umělců, kteří se na ni obracejí s nabídkou spolupráce.
Čtěte také
V roce 2015 například nastudovala kritikou ceněné představení Walls & Handbags pro novocirkusový soubor Losers Cirque Company. Příběh odvíjející se od tématu dětské fantazie jí byl blízký, naopak zcela nová pro ni tehdy byla práce s akrobaty. „Musela jsem hledat balanc, aby se z toho nestal cirkus, aby to pořád bylo divadlo,“ vzpomíná. Ve stejný rok pod hlavičkou svého souboru burki&com nastudovala druhovým vývojem ovlivněnou inscenaci Divočina, marnivost ptačích per. K tématu přírody se vrátila i v aktuálním kuse nazvaném Ostrov, kde se zabývá tématem utiskovaných menšin: zvířecích, ale v přeneseném slova smyslu i lidských. „To představení trochu bolí, protože každou utiskovanou menšinu život trochu bolí.“
Plameňák jako symbol ráje
Ve Vizitce Jana Burkiewiczová mluvila také o tom, že tanečníky a tanečnice si vybírá nejen podle skvělé techniky, ale hlavně podle síly jejich osobnosti. Ráda pracuje s hudebníkem a hercem Jiřím Konvalinkou z kapely Mutanti hledají východisko, neboť jeho muzika podněcuje představivost, a zajímá ji propojování tance s výtvarným uměním i designem. I proto dlouhodobě spolupracuje s řadou módních návrhářek a je také choreografkou slavnostního předávání cen Czech Grand Design. Letošní plameňáková show podle ní symbolizovala ráj a po dvou letech také šanci rozlétnout se.
I produkce Jany Burkiewiczové poznamenalo období covidové nejistoty (v níž vznikl taneční film s příhodným názvem Krátká řeč o nejistotě) a také zkrácené granty, proto se nyní zejména snaží udržet v chodu již nazkoušené inscenace a hledá možnosti, jak se s nimi ukázat v zahraničí. Inspiraci ale stále hledá i ve zcela obyčejných momentech: definici novodobého hrdiny – silného, ale jemného a dobrosrdečného člověka – pro inscenaci nazvanou nakonec Růžový samuraj (2020) získala v průzkumu mezi dětmi, scénickou podobu dala například i třepotu břízových lístků nebo struktuře skladby O Superman od její oblíbené hudebnice Laurie Anderson.
Související
-
Odolnost je téma, které rezonuje i na severu, zachytit ho tancem mi dává smysl, říká choreografka
Kde vzít sílu na všechny lidské útrapy? Co všechno je vlastně člověk schopný fyzicky a psychicky zvládnout? I to je dlouhodobým tématem choreografky Markéty Vacovské.
-
Někoho rozpláče, jiného přivede do transu. Tanec osvobozuje, říká choreografka Lenka Vagnerová
Nefunguje to tak, že si představení jen tak zopakuješ. Musíš jít dovnitř, být myšlenkami uvnitř, reagovat na partnera. Tanec je prostě dřina, říká Lenka Vagnerová.
-
Tanec? To je noblesní způsob komunikace, říká tanečnice a choreografka Marie Kinsky
Narodila se v Provence, svůj život ale od 90. let pojí s ČR, kde se dlouhodobě věnuje propagaci a podpoře tance. Vede Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.