V choreografii jsem zpracovala i chvění březových listů a strukturu skladby od Laurie Anderson, říká Jana Burkiewiczová

Už na taneční konzervatoři si ze zvědavosti přibrala nepovinný předmět choreografie. Jak to asi vypadá, když člověk vezme hudbu a vymyslí, jak se pohybovat po scéně? říkala si tehdy. Ten pocit nebyl lichý, o pár let později – to už studovala na HAMU – se totiž ukázalo, že nejlépe je Janě Burkiewiczové v procesu vymýšlení, zkoumání a zkoušení. „Zkrátka víc mě baví tvorba než být na jevišti, kde jsem navíc cítila trému,“ konstatuje. Od té doby dává taneční tvar nejen událostem, které v životě potkají ji samotnou, ale také nápadům umělců, kteří se na ni obracejí s nabídkou spolupráce.

Čtěte také

Vítěz bere všechno, Losers Cirque Company rozjíždí nové divadlo. Prostor dáme akrobacii, hudbě i filmu, říká Petr Horníček

V roce 2015 například nastudovala kritikou ceněné představení Walls & Handbags pro novocirkusový soubor Losers Cirque Company. Příběh odvíjející se od tématu dětské fantazie jí byl blízký, naopak zcela nová pro ni tehdy byla práce s akrobaty. „Musela jsem hledat balanc, aby se z toho nestal cirkus, aby to pořád bylo divadlo,“ vzpomíná. Ve stejný rok pod hlavičkou svého souboru burki&com nastudovala druhovým vývojem ovlivněnou inscenaci Divočina, marnivost ptačích per. K tématu přírody se vrátila i v aktuálním kuse nazvaném Ostrov, kde se zabývá tématem utiskovaných menšin: zvířecích, ale v přeneseném slova smyslu i lidských. „To představení trochu bolí, protože každou utiskovanou menšinu život trochu bolí.“

Plameňák jako symbol ráje

Ve Vizitce Jana Burkiewiczová mluvila také o tom, že tanečníky a tanečnice si vybírá nejen podle skvělé techniky, ale hlavně podle síly jejich osobnosti. Ráda pracuje s hudebníkem a hercem Jiřím Konvalinkou z kapely Mutanti hledají východisko, neboť jeho muzika podněcuje představivost, a zajímá ji propojování tance s výtvarným uměním i designem. I proto dlouhodobě spolupracuje s řadou módních návrhářek a je také choreografkou slavnostního předávání cen Czech Grand Design. Letošní plameňáková show podle ní symbolizovala ráj a po dvou letech také šanci rozlétnout se.

Plameňáková šou na letošních cenách Czech Grand Design|foto:Fotobanka Profimedia

I produkce Jany Burkiewiczové poznamenalo období covidové nejistoty (v níž vznikl taneční film s příhodným názvem Krátká řeč o nejistotě) a také zkrácené granty, proto se nyní zejména snaží udržet v chodu již nazkoušené inscenace a hledá možnosti, jak se s nimi ukázat v zahraničí. Inspiraci ale stále hledá i ve zcela obyčejných momentech: definici novodobého hrdiny – silného, ale jemného a dobrosrdečného člověka – pro inscenaci nazvanou nakonec Růžový samuraj (2020) získala v průzkumu mezi dětmi, scénickou podobu dala například i třepotu břízových lístků nebo struktuře skladby O Superman od její oblíbené hudebnice Laurie Anderson.