V choreografii jsem zpracovala i chvění březových listů a strukturu skladby od Laurie Anderson, říká Jana Burkiewiczová

11. květen 2022

Do své choreografické hry bere absolventka taneční konzervatoře a pedagogiky tance na HAMU Jana Burkiewiczová film, animaci, výtvarné umění, nový cirkus, texty a hudbu, ale také přírodu. Inspiruje ji i móda a design, ostatně působí též jako hlavní choreografka předávání cen Czech Grand Design. V roce 2015 založila soubor burki&com a s ním pravidelně zkoumá, co všechno se dá říci tancem. Ve Vizitce s ní mluvila Markéta Kaňková.

Už na taneční konzervatoři si ze zvědavosti přibrala nepovinný předmět choreografie. Jak to asi vypadá, když člověk vezme hudbu a vymyslí, jak se pohybovat po scéně? říkala si tehdy. Ten pocit nebyl lichý, o pár let později – to už studovala na HAMU – se totiž ukázalo, že nejlépe je Janě Burkiewiczové v procesu vymýšlení, zkoumání a zkoušení. „Zkrátka víc mě baví tvorba než být na jevišti, kde jsem navíc cítila trému,“ konstatuje. Od té doby dává taneční tvar nejen událostem, které v životě potkají ji samotnou, ale také nápadům umělců, kteří se na ni obracejí s nabídkou spolupráce.

Čtěte také

V roce 2015 například nastudovala kritikou ceněné představení Walls & Handbags pro novocirkusový soubor Losers Cirque Company. Příběh odvíjející se od tématu dětské fantazie jí byl blízký, naopak zcela nová pro ni tehdy byla práce s akrobaty. „Musela jsem hledat balanc, aby se z toho nestal cirkus, aby to pořád bylo divadlo,“ vzpomíná. Ve stejný rok pod hlavičkou svého souboru burki&com nastudovala druhovým vývojem ovlivněnou inscenaci Divočina, marnivost ptačích per. K tématu přírody se vrátila i v aktuálním kuse nazvaném Ostrov, kde se zabývá tématem utiskovaných menšin: zvířecích, ale v přeneseném slova smyslu i lidských. „To představení trochu bolí, protože každou utiskovanou menšinu život trochu bolí.“

Plameňák jako symbol ráje

Ve Vizitce Jana Burkiewiczová mluvila také o tom, že tanečníky a tanečnice si vybírá nejen podle skvělé techniky, ale hlavně podle síly jejich osobnosti. Ráda pracuje s hudebníkem a hercem Jiřím Konvalinkou z kapely Mutanti hledají východisko, neboť jeho muzika podněcuje představivost, a zajímá ji propojování tance s výtvarným uměním i designem. I proto dlouhodobě spolupracuje s řadou módních návrhářek a je také choreografkou slavnostního předávání cen Czech Grand Design. Letošní plameňáková show podle ní symbolizovala ráj a po dvou letech také šanci rozlétnout se.

I produkce Jany Burkiewiczové poznamenalo období covidové nejistoty (v níž vznikl taneční film s příhodným názvem Krátká řeč o nejistotě) a také zkrácené granty, proto se nyní zejména snaží udržet v chodu již nazkoušené inscenace a hledá možnosti, jak se s nimi ukázat v zahraničí. Inspiraci ale stále hledá i ve zcela obyčejných momentech: definici novodobého hrdiny – silného, ale jemného a dobrosrdečného člověka – pro inscenaci nazvanou nakonec Růžový samuraj (2020) získala v průzkumu mezi dětmi, scénickou podobu dala například i třepotu břízových lístků nebo struktuře skladby O Superman od její oblíbené hudebnice Laurie Anderson.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.