V Bludišti seznamů najdete belcanto i dokonalé mluvce
Opera, ve které se téměř nezpívá. To je specialita souboru Boca Loca Lab, se kterým už deset let rozvíjí režisér Jiří Adámek postupy voice-bandu. V zatím posledním společném projektu se kolektiv opět pustil do opery, která téměř rezignuje na zpěv či dialogy. Pro inscenaci Bludiště seznamů se stala inspirací stejnojmenná kniha Umberta Eca. Mluvená opera Bludiště seznamů měla premiéru 27. června v pražském divadle Alfred ve dvoře.
Poetiku takzvaných „labyrintů slov“ v osobitém divadelním výrazu rozvíjí kolektiv Boca Loca Lab už deset let. Vytváří nový scénický tvar, který nabývá charakter hudební kompozice. Boca Loca Lab navazuje na tradici divadla, ve kterém řeč není komunikačním prostředkem, ale spíše působí múzicky. Slova slouží hře - jsou rozkládána, skládána nebo seskupována do významově abstraktních shluků.
Uspořádejte svět do seznamů!Idea pro vytvoření nové mluvené opery pramenila ze zaujetí Jiřího Adámka a skladatele Martina Smolky pro tento typ scénické formy a z fascinace seznamy všeho druhu. Martin Smolka a Jiří Adámek už společně vytvořili inscenaci Sezname, otevři se!, která byla uvedena v roce 2014 na festivalu Dny nové opery Ostrava. Pro nový společný projekt nazvaný Bludiště seznamů hledal režisér Jiří Adámek inspiraci ve stejnojmenné knize Umberta Eca: „Ta kniha je postavena na fascinaci seznamy jako fenoménem. Eco tak ukazuje, že od Homéra po dnešek podstatou literárních i výtvarných děl bylo kupení kategorií, výčtů, seznamů. Trochu tím otevírá pole s otázkou, proč to potřebujeme. A z toho jsme vycházeli, podobně, jako v knize listujete a občas se zastavíte u nějakého seznamu, protože přečíst v kuse se to nedá. A tak i my jsme procházeli seznamy, které mají velmi odlišnou funkci, někdy jde o uspořádání světa, a jindy o to, skrze výčet se propadnout do jiného druhu vědomí.“
V Bludišti seznamů vystupují takzvaní herci-mluvci, jak se členové Boca Loca Lab sami nazývají. Jsou jimi Vendula Holičková, Bára Mišíková, Pavol Smolárik a Daniel Šváb; tento kolektiv doplňuje kontratenorista Jan Mikušek.
Princip opery obsažený v inscenaci vysvětluje Jiří Adámek „V čem to principiálně je opera, je libreto, na jehož základě vznikla partitura. Mluvci mají partituru a tam mají přesně v notách napsané své party. A vlastně to, že technika hlasová není belcantová nebo kantilénového melodického zpěvu, to už je možná věc hudebního stylu – proč ne, podstatné je, že v určité fázi mi Martin Smolka začal zdůrazňovat, že nepotřebuje hotový text, ale materiál, který si pak přizpůsobí. A to je na tom zajímavé, že z kvanta materiálu, seznamů a slov si modeloval to, co potřeboval.“
Slovní a zvukový maximalismus jde v Bludišti seznamů ruku v ruce s výpravným minimalismem scénografky Ivany Kanhäuserové, která se podílela i na návrhu světelného designu. V něm se společně s Janem Kalivodou soustředili na jemné barevné odstínění světel a jednoduché geometrické obrazce. O hudební složku se stará Smyčcové kvarteto Pavla Bořkovce, klavíristka Jana Holmanová a harfenistka Hedvika Mousa Bacha.
