Utekli z Osvětimi a doufali, že jim svět uvěří. Zpráva je film o tom, co se může stát, když selže inteligence, říká režisér Peter Bebjak
Ještě před uvedením v českých kinech byl film slovenského režiséra Petra Bebjaka Zpráva vyslán do bojů o Oscara. K natáčení příběhu o dvou mužích, jimž se podařilo utéct z Osvětimi a zprávu o utrpení předat světu, použil Bebjak mimo jiné i dobové kresby. Jak řekl v rozhovoru s Tomášem Pilátem, štábu lépe pomohly poznat každodenní život v koncentračním táboře.
Zajímá mě, jak se v příběhu chová jednotlivec, kdy a jak se u něj láme charakter. Tahle věta ve Vizitce režiséra, herce a producenta Petra Bebjaka zazněla opakovaně, ať už mluvil o jím režírované loňské minisérii Herec, českých kriminálních seriálech, na jejich vzniku se dlouhodobě podílí, anebo o aktuálním filmu Zpráva.
Příběh o dvou mužích, kterým se podařilo utéct z koncentračního tábora a předat světu informaci o nelidském utrpení, právě vstupuje do kin. Za Slovensko bude také bojovat o Oscara, což ale pro Bebjaka prý není tolik důležité. „Film vznikal kvůli tomu, abychom probrali, co se může stát, když selže inteligence,“ vysvětluje.
Síla kreseb z koncentračního tábora
Do práce na válečné látce se dal po přečtení knížky Co Dante neviděl od Adolfa Wetzlera, jednoho ze dvou uprchlých mužů. Líbil se mu dokumentární charakter textu a jeho uvěřitelnost. V koncentračním táboře v Osvětimi se byl několikrát podívat osobně, důležité pro něj byly také vězeňské kresby. „Potřebovali jsme vědět, jak v koncentračním táboře vypadal obyčejný den. Na kresbách jsme viděli nástupy, návraty z práce i odvozy mrtvých lidí,“ říká Peter Bebjak. Ve Vizitce mluvil o přípravě filmu do detailu a popsal také, proč se v titulkové sekvenci rozhodl použít výroky politiků, kteří svým konáním nabádají k lidské nesnášenlivosti a rozdělování společnosti. „Vždycky se najde někdo, kdo tuhle rétoriku nakonec podpoří,“ podotýká.
Host Vizitky v rozhovoru s Tomášem Pilátem vzpomínal i na dětství a dospívání spojené se slovenským folklorem, na život v devadesátých letech, popsal situaci na česko – slovenském filmovém trhu (zatímco v České republice, které vévodí méně emotivní herectví, se daří kriminálním seriálům, na Slovensku mají diváci raději telenovely) a řekl, co konkrétně ho na formátu krimi seriálu jako režiséra baví.
Bebjak vystudoval střední průmyslovou školu, na které začal rozvíjet svůj herecký potenciál. Po maturitě pokračoval na bratislavské VŠMU, během studií však zjistil, že nikoliv herectví, ale režie je cesta, po které se chce vydat. Herectví tak dnes vnímá už jen jako koníček, spolupráce si vybírá. Rád je například za roli ve filmu Učitelka od Jana Hřebejka. „Chtěl jsem vědět, jak pracuje, a chtěl jsem se taky dostat do kolektivu herců, se kterými jsem studoval a později pracoval jako režisér.“
Nejposlouchanější
-
Radka Denemarková: Cukrář a Venuše. Tragická romance karlovarského cukráře a krásné varietní divy
-
Anna Bolavá: Do tmy. Příběh osamělé ženy, jejíž vášeň pro sběr bylin se mění v chorobnou posedlost
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka