Urzidilovy šumavské povídky a esej
Až do roku 1989 jsme pražského německého spisovatele Johannese Urzidila (1896-1970) znali jen díky odeonskému výboru povídek Hry a slzy. Teprve po listopadu 1989 se v časopisech a v rozhlase objevily první Urzidilovy prózy ze Šumavy, inspirované jeho letními pobyty v Zadní Zvonkové, hraniční obci stejně zamlčované a zapomenuté, jako měl být Johannes Urzidil sám.
Autorem prvních překladů Urzidilových šumavských próz byl počátkem 90. let znalec německé literatury ze Šumavy Jan Mareš (1940), který už v roce 1991 publikoval jednu z nejlepších Urzidilových povídek U hranic v českobudějovickém časopise Rozeta a další překlady připravil pro Český rozhlas. Nakonec však vyšly dvě povídkové sbírky Johannese Urzidila (Kde údolí končí, Argo 1996 a Poslední host, Srdce Vltavy 1999) v překladech Anny Novákové a Jindřicha Bubna. Teprve na sklonku loňského roku se Jan Mareš dočkal vydání svých překladů v publikaci nazvané podle básně Johannese Urzidila Jdu starým lesem. Útlou pěknou knížku připravila Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích ve spolupráci s Novou tiskárnou Pelhřimov.
Urzidil jezdíval z Prahy na Šumavu ve 30. letech a ve Zvonkové měl i domovské právo. Našel tu bezpečné útočiště v neklidné době, místo, kde řád věcí zůstal neměnný a "malý jabloňový sad za stodolou by se dal přeměřit dvanácti tucty chlapeckých kotrmelců". Poznal šumavské obyvatele žijící v magickém spojení s přírodou, citlivě vnímal zdejší krajinu a vzpomínal na vlastní dětství. Tehdy už tušil, že se bude muset s domovem rozloučit. V roce 1939, doslova na poslední chvíli, uprchl Urzidil před Hitlerem nejprve do Anglie a později do New Yorku, odkud se domů už nikdy nevrátil. Zadní Zvonkovou však přece jen ještě jednou spatřil: při výletu do Evropy se na ni díval z rakouské strany Šumavy přes ostnatý drát, ale viděl jen "hroutící se kostel a mizející chalupy".
Kvalita Marešových překladů je nesporná a šťastný je i jeho ediční výběr. Vedle čtyř šumavských povídek jsou tu ukázky veršů a dva dosud česky nepublikované texty: esej Stifterova lidskost a fejeton Šumava neznámá. Čtenář tak poznává všestrannost Urzidilovy literární tvorby, ale také jeho citový vztah k Šumavě a k literatuře na pomezí česko-německého světa, představované Adalbertem Stifterem. Mnohé z toho, co čteme v Urzidilově eseji Stifterova lidskost, by se nakonec mohlo týkat i jeho samotného: vztah k české zemi, která mu nikdy nepřestala být domovem, zájem o její historii a také apel na porozumění mezi Čechy a Němci.
Ti, kdo se chtějí podrobněji seznámit s Marešovým překladatelským dílem, mají k dispozici obsáhlou internetovou publikaci Kohoutí kříž na stránkách Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.