Umělá neuronová síť bude generovat texty k poctě Haukové a Chalupeckého. Ukáže je hybridní billboard

Na konci loňského roku vyhlásila kancelář MOBA výsledky soutěže o umělecké dílo k poctě básnířky Jiřiny Haukové a kritika a teoretika umění Jindřicha Chalupeckého. Na prvním místě se umístil návrh zpracovaný mezioborovou skupinou umělců a architektů. Členové této skupiny, Vojtěch Tecl, Tereza Brussmannová, Savka Marenić, Adam Šustek a Jakub Rajnoch, představili porotě návrh hybridního billboardu na kamenném soklu. Billboard bude zobrazovat nově vzniklé texty, generované umělou neuronovou sítí, která bude čerpat z archivu textů obou autorů. Pro skupinu bylo důležité, aby v návrhu, který nazvali „Spolu“, odkazovali na spojení tvorby básnířky a teoretika, a ne na jejich individuální práci.

Nechtěli jsme vybírat konkrétní citace. Chtěli jsme dál aktivně pracovat s texty obou autorů.

Vojtěch Tecl

Samotné technologické pojetí billboardu, takzvaný flip dot, odkazuje svým vzhledem i charakteristickým zvukem k informačním tabulím, které známe třeba z nádražních hal. Volba tohoto řešení vychází ze zkoumání místa, kde bude dílo umístěno. „Prostředí v okolí řešeného parku je periferní, billboardem na místo navazujeme,“ vysvětluje Vojtěch Tecl. Pro autorský tým ale leží těžiště návrhu ve slovním sdělení, které billboard kolemjdoucím zprostředkuje.

Téma soutěžení zpracovávala Tereza Brussmannová, spoluautorka návrhu, i ve své diplomové práci na AVU. Brussmannová se v průběhu jednoho roku účastnila desítek vypsaných soutěží a opencallů pro umělce. Své celoroční působení potom reflektovala v instalaci ve školním ateliéru tak, že vystavila soubor modelů, které vytvořila v průběhu celého roku. Jednotlivé modely nainstalovala na model náměstí, které bylo součástí jednoho z řešených návrhů. „Stíralo se tím měřítko všech snah a soutěží, kterým jsem se tehdy věnovala,“ vysvětluje Brussmannová.

Diplomová práce Terezy Brussmannové|foto:Radek Dětinský,AVU

O soutěžení mluví i Karina Kottová, kurátorka a ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého. „Cenu Jindřicha Chalupeckého chápeme jako ocenění dosavadní práce, případně jako pobídku k práci nové. V posledních letech se ustálil zvyk, že se v rámci finále vytváří nová díla s vědomím, že budou hodnocena porotou. V tom vidím hlavní problém,“ komentuje Karina Kottová rozhodnutí, které učinil už druhý ročníku finalistů CJCH: nesoutěžit, ale vystavovat bok po boku.