(U)Krajina války. Rozhovory s přímými svědky dlouhotrvajícího konfliktu

Od roku 2014 autor radiodokumentu Alex Švamberk pořizuje rozhovory s přímými svědky války. Jejich hlasy pak zakomponoval do čtvrttónové hudební skladby, kterou složil přímo pro tento radiodokument. Pohledy na válku se různí, dobrovolníci, kteří zažili přímé boje, mluví jinak než psycholog, který se snaží pomoci traumatizovanému obyvatelstvu, socioložka nahlíží vojenské soudy jinak než pilotka vrtulníku. Dohromady však tyto hlasy mohou zpřítomnit stav dnešní ukrajinské společnosti. Nenabízí řešení ani jednoznačné soudy. Nabízí poezii, syrovou a katarzní, kde smysl pulsuje mezi řády.

Zpočátku se téma skoro nikomu nechtělo otevírat, i když bylo zjevné, že pohřby padlých jsou celospolečenskou záležitostí. Alex postupně mluvil s lidmi, kteří se snažili všemožně pomáhat. Od začátku konfliktu sháněli vybavení pro kluky bojující na frontě, kteří nutně potřebovali protistřepinové vesty nebo prostředky pro spojení. Mezi dalšími byli psychologové a kaplani, ti se soustředili na pomoc veteránům a zraněným, kteří se vyrovnávali s válečnými traumaty. Nakonec se dostal i ke zraněným a k lidem, kteří z Donbasu před boji utekli.

Názory se lišily, mnozí válku vnímali jako konflikt s Ruskem, proti němuž se mělo hned rázně zakročit, další, v rozporu s oficiální linií tvrdili, že jde o válku občanskou, do které Moskva jen zasahuje. Někteří se zamýšleli nad mimořádnou brutalitou konfliktu i nad tím, co je ve válce ještě přípustné a co jsou už zvěrstva. Všichni se však shodovali na tom, že je potřeba boje ukončit.

Jenomže se opět prokazuje, že válka má vlastní zákony a pokračuje dál a tíhu nese celá společnost.

Výpovědi umocňují básně Ljubov Jakymčuk, jejíž rodina žila na okupovaných územích a původní hudba, která využívá čtvrttónů, aby zdůraznila děsivou hrůznost a bezútěšnost situace.