(U)Krajina války. Rozhovory s přímými svědky dlouhotrvajícího konfliktu

6. září 2018
Automobil dobrovolníků zasažený palbou separatistů s kasičkou na příspěvky dobrovolníkům

Už čtyři roky probíhají na východě Ukrajiny boje mezi Ruskem podporovanými separatisty a vládními silami. Jejich intenzita polevila, ale válčí se dál. Celkový počet obětí už překročil deset tisíc, přičemž přes tři tisíce mrtvých jsou civilisté. Několikanásobně větší je počet zraněných a 1,7 miliónu lidí uteklo před válkou do bezpečnějších míst Ukrajiny a další pak do Ruska.

I když ve Lvově ani v Kyjevě na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že by země byla ve válce, snad až na občasně pohřby s množstvím vlajek, má konflikt dopad na celou společnost. Pomoc potřebují váleční invalidé, vojáci traumatizovaní boji i civilisté, kteří před boji utekli.

Dění mapoval Alex Švamberk, který přijel na Ukrajinu poprvé v na přelomu listopadu a prosince 2013, když začínal Majdan. Od té doby se tam každoročně vracel a kontaktoval lidi, kteří by pomohli ukázat, jak velký má konflikt dopad na obyvatele. Z těchto návštěv vznikaly reportáže pro portál Novinky.

Ukrajinští vojáci v boji na Ukrajině

Zpočátku se téma skoro nikomu nechtělo otevírat, i když bylo zjevné, že pohřby padlých jsou celospolečenskou záležitostí.  Alex postupně mluvil s lidmi, kteří se snažili všemožně pomáhat. Od začátku konfliktu sháněli vybavení pro kluky bojující na frontě, kteří nutně potřebovali protistřepinové vesty nebo prostředky pro spojení. Mezi dalšími byli psychologové a kaplani, ti se soustředili na pomoc veteránům a zraněným, kteří se vyrovnávali s válečnými traumaty. Nakonec se dostal i ke zraněným a k lidem, kteří z Donbasu před boji utekli.

Dětské kresby posílané vojákům

Názory se lišily, mnozí válku vnímali jako konflikt s Ruskem, proti němuž se mělo hned rázně zakročit, další, v rozporu s oficiální linií tvrdili, že jde o válku občanskou, do které Moskva jen zasahuje. Někteří se zamýšleli nad mimořádnou brutalitou konfliktu i nad tím, co je ve válce ještě přípustné a co jsou už zvěrstva. Všichni se však shodovali na tom, že je potřeba boje ukončit.

Jenomže se opět prokazuje, že válka má vlastní zákony a pokračuje dál a tíhu nese celá společnost.

Výpovědi umocňují básně Ljubov Jakymčuk, jejíž rodina žila na okupovaných územích a původní hudba, která využívá čtvrttónů, aby zdůraznila děsivou hrůznost a bezútěšnost situace.

Alex Švamberk při vzniku dokumentu

Básně byly publikovány v časopise Tvar 2018/2 v překladu Alexeje Sevruka.

Koncept, scénář a režie: Alex Švamberk
Dramaturgie: Viola Ježková
Hudba: Ava´n´garde (Alex Švamberk – elektronika, Vladimír Šťástka- baskytara, Tomáš Reiner – kytara, Alexandra Niklíčková – akordeon, host: Jan Jirucha – trombón)
Mistr zvuku: Milan Křivohlavý

Hovoří (v závorce rok pořízení interview)
Voják Vadym Dovhoruk, který v debalcevském kotli přišel o ruku a obě nohy (podzim 2017)
Básnířka Ljubov Jakymčuk, jejíž rodina musela odejít z ostřelovaného Pervomajsku (podzim 2017)
Socioložka Oksana Michejeva, která musel a s rodinou utéci z Doněcku (jaro 2017)
Diplomat Jevhen Perebyjnis, současný velvyslanec Ukrajiny v ČR který, byl mluvčím ministerstva zahraničí (jaro 2017)
Bývalá vrtulníkářka Nadija Savčenko, která po propuknutí konfliktu odešla bojovat na frontu jako dobrovolnice, byla zajata v Rusku odsouzena za navedení palby na novináře. Po výměně zajatců usedla do parlamentu a letos byla zatčena kvůli pokusu naplánovat převrat (léto 2016)
Psycholog Roman Liščuk, který pomáhal vojákům se vyrovnat s traumaty (léto 2015)
Kaplan Petro Terleckij, který pomáhá zraněným (jaro 2017)
Restaurátor Andruj Sajluk, který vede organici zajišťující vojáků na frontě vybavení (léto 2015)
Pedagožka a spisovatelka Jevhenija Bilčenko, která se stala tváří Majdanu (předjaří 2018)
Novinář a vězeň svědomí Ruslan Kocaba (předjaří 2018) a tehdejší český ministr obrany Martin Stropnický (jaro 2014)

V českém znění: Kateřina Císařová, Ivana Sojková, Irena Pulicarová, Jiří Hromada, Jiří Pěkný, Martin Falář.

Spustit audio
autoři: Viola Ježková , Alex Švamberk