Úkol pro marimbu 21. století? Přiblížit se výrazem klavírní hře, říká Ladislav Bilan jr. Ve třinácti se stal nejmladším olomouckým filharmonikem

24. listopad 2022

 „Nemyslel jsem si, že v České republice je možné vydat se na dráhu sólového hráče na marimbu. Ale když jsem na studiích v Belgii viděl, jak na ni spoluhráči cvičí deset hodin denně, šel jsem po tom a vsadil na to úplně všechno,“ říká olomoucký rodák Ladislav Bilan junior. V osmadvaceti má diář plný na dva roky dopředu, ovšem čas na Vizitku si udělal. Krátce po návratu z koncertování v Holandsku jej vyzpovídal Michal Bureš.

Inspirován otcem muzikantem začal Ladislav Bilan jr. bubnovat – a okukovat melodický bicí nástroj zvaný marimba – už ve třech letech. Bubínek si nenechal odebrat ani na návštěvách babičky. „Vřískal jsem tak, že pro rodiče bylo výhodnější mi bubínek ponechat,“ usmívá se. O své hudebnické kariéře měl jasno poměrně brzy, sám si prosadil studia na konzervatoři a už ve třinácti letech se stal historicky nejmladším hráčem Moravské filharmonie Olomouc.

Naučit se to nazpaměť a hrát

V roce 2014 odehrál důležitý koncert s Českou filharmonií dirigovanou Jiřím Bělohlávkem; „nominoval“ se do něj coby jeden ze šesti vybraných mladých hudebníků ze sto dvaceti zájemců. Po tomto koncertě pak prošel přijímačkami na HAMU, kde nyní studuje doktorský program, a také konkurzem orchestrální akademie České filharmonie. „Já a můj kolega jsme byli první Češi, kteří uspěli. Díky tomu jsem si pak mohl zahrát se dirigenty Simonem Rattlem nebo Jakubem Hrůšou, vystupovali jsme také třeba v Carnegie Hall,“ popisuje.

Klíčovým momentem jeho kariéry je ale také roční pobyt v belgické Lovani u špičkového marimbisty Ludwiga Alberta. Tehdy studoval na čistě marimbovém oddělení a tamní prostředí a zápal spolužáků ho utvrdily v tom, že do nástroje má smysl vložit veškeré úsilí. A že sólová dráha marimbisty je reálná i v České republice.

Čtěte také

Herní praxi a poctivé cvičení doplňuje Ladislav Bilan i četbou odborné literatury a sledováním, jak ke hře na své nástroje přistupují kolegové. Při nacvičování nové hudby si vypomáhá vlastním hlasem. „Je to obohacující, dá se tak dosáhnout zpěvnosti nástroje,“ konstatuje. Všechny skladby, do nichž se coby marimbista pustí, se co nejrychleji učí nazpaměť. Když si noty bezpečně uloží v hlavě, zabývá se jen zvukem nástroje a zmíněnou zpěvností. „Úkolem hráče na marimbu ve 21. století je najít takové výrazové prostředky, abychom se přiblížili klavírní hře.“

Spustit audio

Související