Tři eseje švédského spisovatele Petera Englunda
Peter Englund (*1957) je jednou z nejznámějších a nejvýraznějších kulturních osobností ve Švédsku. Jako člen Švédské akademie a její stálý tajemník totiž každoročně oznamuje veřejnosti nového nositele Nobelovy ceny za literaturu.
Je však především historik, autor velkého počtu vysoce oceňovaných historických prací. Do češtiny bylo přeloženo jeho velké dílo o třicetileté válce, Nepokojná léta, a kniha Stříbrná maska. Pohled na život královny Kristiny, o pozoruhodné královně, která se vzdala trůnu a přestoupila na katolickou víru. Dvě knihy věnoval Englund době, kdy došlo k obrovskému vzestupu moci Švédského království, i k jejímu pádu: první je kniha Nepřemožitelný o druhé polovině bouřlivého 17. století, druhá je kniha Poltava, kde autor podává detailní zprávu o bitvě u Poltavy, v níž byl v roce 1709 švédský král Karel XII poražen carem Petrem Velikým.
Peter Englund je autorem i řady esejí, v nichž se zabývá takzvanou „malou historií“, tedy dějinami všedního života obyčejných lidí, jejich prostředím, předměty denní potřeby – i proměnou mentality. Eseje shrnul do knih Dějiny ticha a jiné eseje a Krajiny minulosti. Historické eseje. Z těchto dvou knih pocházejí i rozhlasově uváděné eseje „Dějiny šroubováku“, „Dějiny svorky na papír“ a „Dějiny samoty“, které Miloslava Slavíčková přeložila ze švédštiny pro letošní Severský rok.
Nejposlouchanější
-
Jules Verne: Vynález zkázy. Podaří se pirátům získat od profesora výbušninu, která může zničit svět?
-
James Grady: Šest dnů Kondora. Dramatický boj o život jednoho z pracovníků CIA ve Washingtonu
-
Peter Benchley: Čelisti. Strhující souboj člověka se žralokem bílým
-
Snažím se humanizovat objektivitu, říká botanik a spisovatel Jiří Sádlo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.