TEST ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS v. MINIMALISMUS

Umělecká scéna v poválečných Spojených státech byla tvořená celou řadou výtvarných směrů, hnutí a skupin. Dva z nich .... opozice... AE / M

Abstraktní expresionismus a minimalismus

Značná část uměleckých aktivit se odehrávala v New Yorku a členové různých uskupení se vzájemně znali. Díky tomu na sebe umělci, teoretici a kritici výtvarného umění mohli pohotově a ostře reagovat, ačkoli je často dělila téměř celá generace. To platí také v případě (AE) Clementa Greenberga a o něco mladšího (M) Donalda Judda.  

Donald Judd a Clement Greenberg

            Clement Greenberg (1909-1994) se z levicového intelektuála první poloviny 40. let stal ve druhé půlce dekády vlivným teoretikem abstraktního expresionismu, směru, který vnímal jako pokročilé a zcela americké umělecké vyjádření zkušenosti moderního člověka. Aby ale uměleckému dílu přiznal tyto nemalé kvality, vyžadoval, aby splnilo několik podmínek: malba nesměla zobrazovat konkrétní předměty a celé dílo smělo rysech typických pro malířskou tvorbu.  Greenbergova očekávání ve 40. a 50. letech nejlépe naplňovala práce Jacksona Pollocka. Jeho obrazy nevyužívaly perspektivu , jejich účinek byl založen pouze na sytosti použitých odstínů a na vrstvení jednotlivých barevných stop, skvrn a cákanců. Sám malíř navíc zdůrazňoval, že jeho obrazy vznikají zcela spontánními gesty.

MINIMALISM

began in post–World War II Western art, most strongly with American visual arts in the 1960s and early 1970s

often interpreted as a reaction against abstract expressionism and a bridge to postminimal art practices

often colloquially refers to anything that is spare or stripped to its essentials

            Naopak Donald Judd (1928-1994), absolvent dějin umění na prestižní Kolumbijské univerzitě, zaměřoval své úvahy na prostorové umění. Považoval za zásadní, že umělecké objekty sdílejí se svými diváky stejný prostor a působí na ně svou fyzickou přítomností,  nikoli svým symbolickým významem. Judd i další minimalisté vytvářeli co nejobyčejnější předměty z nenápadných materiálů jako jsou kov, dřevo či cihly. Výsledkem jejich práce byly strohé geometrické tvary, které ale v prostoru výstavní síně najednou působily neobyčejně:  záměrně omezený výtvarný jazyk odvedl diváckou pozornost od osobní výpovědi umělce a naopak ji zaměřil na prožitek diváka samotného. 

Judd na rozdíl od Greenberga spoléhajícího na výjimečnost rukopisu a originalitu výsledku, totiž ponechával značnou část fungování celého díla na divákovi: počítal nejen s tím, že se pohyb návštěvníka výstavy prostorem galerie propíše do výsledného vjemu, ale zdůrazňoval také, že bez této spolupráce by dílo vlastně ani neexistovalo.
Donald Judd