Tereza Stejskalová: Galerie by měla být kritická i sebekritická
V nedávno uveřejněném článku popsala, jak funguje Národní galerie zevnitř. Při práci na výstavě se prý potýkala s naprostou neprofesionalitou. Přesto doufá, že spolupráce mezi státní institucí a současnou uměleckou scénou má budoucnost.
Kurátorka a kritička Tereza Stejskalová ze strany Národní galerie čekala jiný přístup: „Při přípravě výstavy i v jejím průběhu mi hrozně vadilo, že jsem se necítila jako partner instituce, ale měla jsem pocit: Buďte rádi, že tady vůbec můžete být.“ Ředitel Jiří Fajt kvůli stížnostem svolal besedu, část námitek připustil, vůči kritice se ale zároveň vymezil.
Stejskalová nicméně nezůstává jen u kritiky. Jako teoretička se fungováním výstavních institucí zabývá dlouhodobě. Rozděluje je do tří kategorií:
Můžou být komerčním projektem s velkou návštěvností – zábavním parkem, nebo mohou prosazovat nějaké nacionální, konzervativní hodnoty, anebo – čímž navazuji na kunsthistorika Piotra Piotrowského – mohou být takzvaným kritickým muzeem. To je instituce, která je kritická a sebekritická, svým programem zasahuje do veřejné debaty a zatahuje veřejnost do diskuze o palčivých tématech.
Ladislava Gažiová: Romafuturismus by mohl Romům pomoci překonat traumata
Díky iniciativě malířky a kurátorky vzniká knihovna romské literatury. Potřebují takovou instituci sami Romové, nebo spíše většinová společnost, která jejich kulturu nezná?
Tereza Stejskalová v současnosti působí v pražském Tranzitu, tedy v pobočce na sobě nezávislých organizací, které pořádají výstavy a debaty. Uspořádala také cyklus přednášek a seminářů o feministické instituci. „Umělkyně, když mají děti a starají se o ně, z uměleckého provozu vypadávají. Když se ptáte, proč to tak je, dojdete k tomu, co pro společnost znamená péče a jak je hodnocená,“ vysvětluje Stejskalová, z jakého důvodu se zajímá o to, jestli instituce na péči bere ohled.
