Temný vypravěč ze Salemu. Poslechněte si sedm povídek spisovatele Nathaniela Hawthorna

Nathaniel Hawthorne (1804–1864) se narodil do rodiny námořního kapitána v přístavním městě Salemu, oblasti, kde vznikly nejstarší osady přistěhovalců. Lásku k literatuře v sobě odhalil již v dětství, kdy po smrti otce a svém vlastním zranění byl izolovanější od ostatních vrstevníků a čas věnoval četbě. Po studiu na vysoké škole začal sám psát.

Hawthorne nabízí čtenářům nový pohled do nitra člověka a prohlubuje psychologickou analýzu. Podobně jako například E. A. Poe, se kterým ho můžeme řadit mezi „temné“ romantiky, i Nathaniel Hawthorne ve své tvorbě čerpá ze zločinu, lidských slabostí a temných stránek společnosti i jedince. Hawthorne patří mezi klasické autory ranné americké literatury, zabýval se také otázkami puritanismu a raného anglického osídlování Severní Ameriky. Pro jeho texty je typická tajuplná, až snová atmosféra, proti sobě stojí přísnými pravidly svázané společenství a vymykající se jedinec. Jeho nejslavnější román Šarlatové písmeno se věnuje otázkám viny, trestu, společenského odsouzení a pokrytectví. K dalším významným dílům patří Dům se sedmi štíty či Mramorový faun.

Umělec krásna

Tvořivost mladého hodináře Owena Warlanda se v očích jeho bývalého mistra Petera Hovendena setkává jen s pohrdáním. Umělec hledá pochopení u Hovendenovy dcery Annie. Ta se však zasnoubí s kovářem Robertem Danforthem, ztělesněním praktičnosti a hrubé síly, a Owen se ponoří do tvorby. Výsledek své práce, oživlého mechanického motýla, pak předloží Annie a její rodině. Křehké dílo potká zkáza v dlani jejího dítěte, Owena to ale netrápí, krásna už dosáhl.

K čemu nejlépe využít vynalézavost? K praktické práci, nebo na tvorbu umění? Mladý hodinář Owen Warland v tom má jasno. Pochopení, kterého se jeho vášni od věcných lidí nedostává, hledá u přítelkyně z dětství. A v boji mezi surovým světem a křehkým motýlem nachází způsob, jak do součástek vložit vlastní duši. Vědeckofantastický příběh duchovní síly proti té tělesné vznikl v odrazech průmyslové revoluce, otázky, které přináší, jsou ale stejně naléhavé i dnes.

Slaměnec

Magický příběh o strašákovi s citlivým srdcem, který se vydává hledat štěstí do světa lidí. Ale co je vlastně podstatou lidství? Může nás první dojem klamat? A jsme připraveni spatřit naše pravé já? Slaměnec je metaforou o střetu iluze a reality, síle sebeuvědomění a lidské povrchnosti.

Děj povídky se odehrává v 17. století na území Nové Anglie. Mocná čarodějnice Matka Rigbyová si chce vyrobit slaměného strašáka, aby jí ohlídal zahradu. Její vlastní dílo ji ale natolik zaujme, že se z rozmaru rozhodne přivést strašáka k životu a poslat ho do města mezi lidi. Jakmile Slaměnec ožije, čarodějnice mu propůjčí lidskou podobu. A také kouzelnou dýmku, ze které musí neustále bafat, aby se udržel naživu... Na první pohled jednoduchý příběh v sobě ukrývá hlubší poselství, zabývá se tematikou morálky, lidského pokrytectví i přetvářky.

Experiment doktora Heideggera

Osoba doktora Heideggera je stejně opředená mýty a tajemstvími jako jeho pracovna. Co se tentokrát v zaprášené místnosti skrývá? Fantastická povídka z 19. století v sobě nese nečekaně aktuální pravdu. Když k sobě výstřední doktor Heidegger přizve čtyři staré přátele, lidi zmožené životem, nikdo z nich nemůže tušit, co se od nich čeká, a žádný z nich vlastně nečeká nic přelomového. Jenže opak je pravdou – a pravdou se v této pozoruhodné místnosti může stát ledacos. Povídka o stáří, o mládí, o rozumu a o lidské přirozenosti rezonuje duchem dnešní doby a současně si v sobě uchovává okouzlující duši dob minulých. Své kouzlo má přece každá doba.

Rappacciniho dcera

Mladý Giovanni Giasconti přijede studovat do Padovy. Z okna svého pokojíku má výhled přímo do sousední zahrady, izolované od okolního světa. Spatří, že se tu mezi květinami prochází krásná dívka – Beatrice, neobyčejná dcera doktora Rappacciniho, který pěstuje jedovaté rostliny a extrahuje z nich léčiva. Giovanni se do Beatrice zamiluje, ona jeho city opětuje. Proč však nikdy neopouští zdi zahrady? A jakou roli v tom hraje její otec? Goticky laděná povídka z roku 1844.

Mateřské znaménko

Povídka ze stejnojmenné sbírky Mateřské znaménko si klade otázku, zda je v lidských silách překonat nedostatky přírody a nahradit je dokonalým ideálem. Zároveň se ptá, co to dokonalost vlastně je, a zda ji jsme schopni poznat. A pokud ji člověk nevidí, čeho je schopen se vzdát při jejím hledání spojeném s vědeckým poznáním?

Georgiana je ztělesněním dokonalé krásy. Má jen jedinou drobnou vadou v podobě mateřského znaménka na své tváři, které se stane tichým rozvracečem manželství s ambiciózním vědcem. V ponuré atmosféře ztemnělé laboratoře se odehrává nejen závěr celého příběhu, ale již od samého začátku autor dává posluchačům tušit, že nahlíží do chorobné mysli člověka posedlého překonáváním objevených možností. Člověka, který nedokázal nalézt dokonalou budoucnost v přítomném okamžiku.

Černý závoj

Povídka z roku 1836 volně zpracovává skutečnou událost. Proč si muž, ke všemu ještě duchovní, zastínil svůj obličej černým závojem? Na znamení smutku? Nesouhlasu? Za trest? Nebo je to provokace? Hawthorne vykročí mnoha směry, ani jeden však nevede k jasnému cíli. Gesto duchovního vyvolá nejrůznější reakce, je však možné, že je především obranou přítomnosti tajemství v lidském žití.

Wakefield

Každému se může stát nějaká nepříjemnost, kvůli které by byl třeba i schopen odejít z domu a dlouho se nevrátit. A něco podobného provede i pan Wakefield, jen v extrémnější podobě – na dlouhých 20 let opustí svůj domov a manželku. Je v tom ale malý háček, nebo dokonce dva. Po celou dobu pobývá ve vedlejší ulici a důvod pro takový útěk žádný neměl…

Autor v panu Wakefieldovi představuje na první pohled rozumného, možná trochu méně emočního člověka, od které nikdo nečeká nic neočekávaného. Pod povrchem se však skrývá marnivost, potměšilost a sebestřednost, které způsobí jeho odchod z domova a ublíží jeho nejbližším. Ač celý příběh může vyznít komicky, je prodchnut tragičností osudu takového člověka.