Teller herecký zápas v Cikánském boxerovi vyhrál

11. květen 2016
Mozaika
03625814.jpeg

Monodrama Cikánský boxer vychází ze skutečného životního příběhu někdejší romské boxerské hvězdy Johanna Trollmanna, který kvůli svému původu zemřel v koncentračním táboře. Hru německé autorky Rike Reiniger uvádí v české premiéře brněnský Buranteatr. Inscenaci hodnotí Luboš Mareček.

Podle skutečných, tragických událostí

Představení odráží osud boxerské hvězdy Johanna Trollmanna, tedy mistra Německa v polotěžké váze, který byl kvůli romskému původu zavražděn v koncentračním táboře. Titul z roku 1933 mu byl právě z etnických důvodů odebrán. Poslední zápas Trollmann absolvoval jako karikatura „árijského“ boxera s odbarvenými blond vlasy a napudrovaným obličejem. V roce 1942 byl i za to deportován do koncentračního tábora Neuengamme, kde byl nucen navzdory podvýživě a vysílení každý večer podstupovat boxerské souboje s příslušníky SS. Trollmannovi spoluvězni fingovali jeho smrt a zajistili mu přesun do koncentračního tábora Wittenberge, kde byl znovu poznán a roku 1944 ubit dozorcem. Jeho mistrovský titul z roku 1933 byl Německou profesionální boxerskou federací znovu uznán v roce 2003.

Zigeuner-Boxer – Cikánský boxer
Světovou premiéru uvedlo Bádenské státní divadlo v Karlsruhe v roce 2011, do češtiny text Zigeuner-Boxer přeložila Lucie Ceralová.

Monodrama vychází ze skutečného tragického osudu boxerské hvězdy Johanna Trollmanna, zvaného „Rukeli“, což v romštině znamená strom. Jde vlastně o vzpomínkové vyprávění Hanse, což byl Rukeliho kamarád, který se vrací k tomu, co spolu prožili. Vedle jedné sportovní kariéry doslova zašlapané nacisty jde o příběh o přátelství, které bylo v třetí říši zakázané. Vedle sportovního kamarádství je tady reflektováno také téma viny téma či zodpovědnosti za druhého člověka. Zdaleka tedy nejde jen o prosté líčení nesmírně tragického osudu.

Ring vyrostl ve foyeru

03625808.jpeg

Režisérka Gabriela Krečmerová inscenuje text německé autorky v předsálí divadla sídlícího v sokolském stadionu, tedy také v historickém i stávajícím sportovišti. Důležitá je scénografie Anny Valešové. V prostorách, kde se divadlo běžně nehraje, je proti velkému oknu funkcionalistického stavby vytvořený pomyslný ring, kolem kterého sedí ze tří stran diváci ve dvou řadách nad sebou. Pod oknem je torzo oprýskané kachličkové zdi, jsou tady dva kýble – zřejmě připomínka nádob, z nichž byli zápasníci poléváni, malá dětská židlička, které známe z rohu ringů a třeba starobylý mikrofon. Nejde však o prvoplánové simulování sportovního prostředí celý tento prostor s mnoha lahvemi piva je spíše zápasištěm v širokém životním smyslu. Důležitá je práce s rekvizitou, ať už jsou to cigarety, sirky nebo třeba pytlík mouky, kterou se protagonista v jedné dramatické scéně skutečně posype, aby předpisově zbělel, ale posléze následně vypadá jako přízrak či spíše bizarně hrozivá karikatura sebe sama.

Herec využívá klaunského školení k přesvědčivému výkonu

Filip Teller, mladý herec, moderátor a zdravotní klaun a také absolvent někdejšího Ateliéru autorského herectví a pohybového divadla na brněnské JAMU, se zavedl spíše jako bavič a zmiňovaný průvodce třeba vlastním pořadem nazvaným Tell or Show. Byl jsem i proto velmi zvědavý, jak ukázněně a s jakou emocí mladý umělec a zejména komický speaker zvládne takovou vážnou, tragickou úlohu. A byl jsem příjemně překvapený. Teller si v duchu zmíněných disciplín neodpustí menší ataky publika (jednu dívku dokonce vezme k tanci a v hledišti ji políbí), ale dá se říci, že i přes jisté počáteční šaškování třeba při karikování své alkoholické matky buduje a dokáže civilně zvednout a vyklenout obrovský dramatický oblouk drsného příběhu.

… Přesvědčivě vyjádřil nejen venkovní šílenou dobu, ale zejména vnitřní zápas mladého muže …

Hra Cikánský boxer je zajímavě zpracovaná a napsaná. Skutečně drsná historická látka v Tellerově interpretaci není nějakým prvoplánovým hereckým se schováváním v dramatickém příběhu. Třeba v práci s rekvizitou i v pohybové rovině Teller využívá školení klauna, aby všemi těmi prostředky a bez diváckého vydírání traktoval a přesvědčivě vyjádřil nejen venkovní šílenou dobu, ale zejména vnitřní zápas mladého muže, kterému vlastně kvůli rasové čistotě ničí a zničí dobrého přítele. Rike Reiniger sice závěr své hry vyhrotila jinak, než tomu bylo historicky, ale neprozradím to, protože tuto sedmdesátiminutovou produkci díky divadelnímu zpracování, režii i hercově výkonu mohu posluchačům doporučit a nechci je připravit o drsné finální rozuzlení.

Autor:Luboš Mareček