Tanec a odpadky
Jsi to, co vyhazuješ. Mezinárodní tanečně-divadelní skupina Deja Donne studovala při přípravě nového projektu My Name Is King skládky komunálního odpadu a na základě nejčastěji nalezených předmětů analyzovala běžné sociální, duševní a duchovní poruchy současného člověka. Vyházené věci jsou základem tématu i scénografie expresivní jevištní studie křehkosti v paranoidním fofru. Agresí proti samotě.
Projekt vznikal za uměleckého vedení Lenky Flory (ČR) a Simona Sandoniho (I) v Itálii a Norimberku, během podzimu cestuje z Prahy přes Británii a Dánsko do několika německých měst. Součástí byla pražská tvůrčí dílna pro děti ze ZŠ Školní, jejíž náplní byla recyklace odpadu a ochrana životního prostředí. Necelé dvě desítky páťáků se také objevily na jevišti na třech představeních - světových premiérách - mezi 12. a 14. zářím v Divadle Archa.
První slova: "I am sorry." Všechny promluvy zaznívají v angličtině s různými přízvuky: účinkují čtyři Italové, jeden Švýcar a jeden Čech. Každá postava má k dispozici mikrofon a reflektor v rukou ostatních: právo viditelnosti a projevu je pro současnou společnost určující. Zběsilé proklamace na hranici nervového kolapsu, názory, propagace, zpovědi a výkřiky jsou páteří inscenace. Z herců odlétají pot a sliny, postavy připomínají šílené aktivisty a řečníky Hyde-Parku. Přesto inscenace sama nic neproklamuje, pouze reflektuje. Jedině dítě nemá do mikrofonu co říct, i když to po něm dospělí chtějí.
První taneční set: vysoký blonďák se zmítá na zemi v rytmických pohybech uhýbání a odmítání, připomíná hmyz zápasící se smrtí s nádechem zmutovaného break-dance. Objevují se další, hystericky píší cosi do prostoru, v reprodukované hudbě se ozývá motiv skřípání fixy. Píší si po tělech, označují a popisují se navzájem, některá imaginární slova smazávají. Pohybově jsou silně spjati se zemí. V zastavené rychlosti si překvapeně odhalují části těla se skutečnými vytištěnými slovy jako "DON´T, DO, KILL, STEAL, LORD, LIE, ADULT.", vzájemným postavením tvoří podivné věty a sdělení. Mezi všemi se vyděluje postava, která sebe sama nazve "King", "Král". Horlivě se zpovídá z urputného paranoidního strachu ze samoty a jiných věcí; nákupy v supermarketech jej uklidňují. Vyslovuje důležité téma svých chtění, potřeb a změn, za zvuku znělky systému Windows strhává horizont a odhaluje neónovou stěnu z cedulí, reklam a odrazek. V inscenaci se objevuje téma reklamní logiky a jazyk spotů. (Je třeba méně myslet a víc cítit, protože co cítíme, to pravděpodobně i chceme, následujme své chtění.) S žesti a smyčci se tančí obludný balet, v němž ostatní neustále vkládají "Kingovi" pod hýždě ruce a nadlehčují ho. Na scénu přibíhají děti a znehodnocují (či dotvářejí) neónovou stěnu barvami a novinami. Dva aktéři tančí jako o život, ale divák se zřejmě přistihuje, že jim nevěnuje nejmenší pozornost, protože magicky přitahován sleduje vysílání ve věži postavené z televizorů, skuteční lidé v souboji o zájem prohrávají se sestřihem Georgů Bushů a Hitlerů bez hlavy. "King" udolává svého spoluhráče, který na sebe dokáže upozornit až tím, že vyleze po zářící stěně automobilových světel a zmizí, odnášen dětmi. Dva lidé se zoufale snaží navázat kontakt, ale je to téměř nemožné, nedaří se jim vstoupit do osobního vztahu, ačkoli ve svých promluvách mohou ovládat davy. Křehounce navázaný intimní vztah, nejistý a smotaný do klubka, se záhy mění ve vzájemné využívání sil druhého. Nakonec šlachovitý "King" nutí svého o dvě hlavy menšího partnera, aby jej nosil v náručí a běhal s ním kolem celého jeviště. Během velmi dlouhé scény zní děsivě romantická hudba, děti křičí na protest, nosič padá k zemi vyčerpáním, aby byl znovu, znovu a znovu nucen a provokován k šílenému výkonu pro rozmar druhého. Když "King" zničí i jej, děti ho odnášejí a "King" sám na scéně hovoří o naší povinnosti bojovat proti strachu a samotě, jsme přece svůj vlastní osud, musíme dělat novou budoucnost.
Inscenace je nesmírně energická, probíhá v kosmické rychlosti s jemně ironickými poetickými zastávkami, pohyb tanečníků připomíná silné fyzikální vektory, všichni jsou výrazově jasní a přesní. Akcentuje se siláctví, silovost a loutkovitost, vlastnictví a odhazování předmětů i vztahů, hesla vykřikovaná v angličtině mrazí dvojnásob (jako donedávna mrazila němčina.) Ačkoliv se hraje o známé kritice známých jevů, tvůrci dokázali z hromady odpadu vydolovat dynamickou podívanou i intenzivně kontaktní výpověď.
Nejposlouchanější
-
Jack London: Tulák po hvězdách. Román o utrpení a svobodě bezmocného jedince odsouzeného na doživotí
-
Václav Havel: Dopisy Olze. Rozhlasová verze divadelní inscenace režijního dua SKUTR
-
Jak obstojí Lízinka na škole pro popravčí? Poslechněte si mrazivě černý román Katyně Pavla Kohouta
-
Raymond Chandler: Španělská krev. Detektivní případ rafinovaného využití vraždy pro politické účely
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.