Svět podle Garpa. Premiéra kultovního románu Johna Irvinga

Když na konci 70. let chodili po kampusech amerických univerzit studenti v tričkách s nápisem POZOR NA SPODNÍHO VÝRA, nešlo o ekologické aktivisty. Odkazovali se tak na největší literární bestseller té doby, román Johna Irvinga Svět podle Garpa. A pokud šlo o některou z univerzit v Massachusetts nebo ve Vermontu, mohli autora nejen slyšet na jeho kurzech tvůrčího psaní, ale vidět jej dokonce i polonahého v místní tělocvičně, kde byl trenérem zápasníků. Od roku 1978 se na něj stály fronty.

Obrovský úspěch Irvingova čtvrtého románu se dal srovnat snad jen se čtenářským třeštěním nad Salingerovou novelou Kdo chytá v žitě o necelých třicet let dříve. Kromě literárních kvalit se o to bezpochyby zasloužila i Irvingova schopnost vystihnout právě ony „spodní víry a spodní výry“ americké společnosti, ze kterých je až dnes hlavní proud: všudypřítomné násilí, především pak sexuální násilí na ženách, feminismus, transsgender problematika, americký sen proměněný v noční můru.

To vše ale nikoli v hyperkorektní a ideové podobě dnešního literárního kánonu, ale jako mimořádně čtivý a zábavný román, kde rychle se měnící hranice mezi realistickým vyprávěním a absurdní černou groteskou vyvolávají jak smích, tak mrazení v zádech. A že ty hranice bude dnešní čtenář cítit možná jinde, to může knize naopak vdechnout nový život.

Příběh nepříliš úspěšného spisovatele (a zápasníka) T. S. Garpa, který se zarputile a pošetile snaží uchránit svou rodinu před nebezpečími světa, tak vypovídá nejen o době vzniku románu, ale i o té dnešní – právě díky tomu, kolik kdysi stěží uvěřitelných scén románu je dnes každodenní agendou. V tom se podobá – abychom zůstali jen u amerického srovnání – například dílům Josepha Hellera, Kurta Vonneguta, nebo z jiného žánru Williama Gibsona.

Romanopisec je doktor, který se zabývá jen smrtelnými případy.

Garp i jeho tvůrce tuší, že spisovatel má jen omezené, ovšem výhradně svoje metody záchrany. Proto rukou společnou píší: „Když začínám psát román, je to jako když se člověk snaží křísit mrtvé. Nebo přesněji: je to, jako kdyby se člověk snažil všechny udržet navěky při životě. I ty, kteří nakonec musí zemřít. Právě u těch je nejdůležitější je při životě udržet. Romanopisec je totiž doktor, který se zabývá jen smrtelnými případy.“

Román Johna Irvinga Svět podle Garpa pro rozhlas upravil Ludvík Němec a natočil režisér Radim Nejedlý s hercem Michalem Bumbálkem.