Šváb v pivu, lidstvo v hmyzu. Poslední film Jana Švankmajera
Jan Švankmajer ve svém nejnovějším a dle jeho slov také posledním celovečerním snímku odkazuje k divadelní hře bratří Čapků Ze života hmyzu.
Film sleduje skupinu ochotnických herců, kteří se ve venkovské hospodě chystají na zkoušku plánovaného představení této divadelní klasiky. Účast je chabá, někteří z účinkujících nepřišli, a i přítomní mají k divadelnímu řemeslu velmi rázovitý přístup. Zatímco se režisér a představitel Cvrčka horlivě snaží udržet v sále pracovní morálku, jeho manželka Růžena okatě flirtuje s dobrosrdečným, ale natvrdlým Václavem, který má roli Lumka. Železničář Borovička se více než své roli Parazita věnuje pojídání svačiny a později i fyzických půvabů mladé naivní kolegyně Jitky, která má roli Larvičky. Ochotnickou skupinu pak doplňuje zoufale netalentovaný, ale o to agilnější Chrobák, který se postupně zcela ztotožňuje se svou postavou skrze Stanislavského metodu. Tato dějová linie věnovaná absurdně surreálné ochotnické zkoušce je ale pouze jednou z vrstev filmového narativu.
Hmyz je koncipován zároveň jako film o pozadí vzniku filmového díla, jakýsi “film o filmu”. V záběrech se procházejí členové štábu, sledujeme animátory valící chodbou obří kouli hnoje nebo vznik animace různých hmyzích exemplářů. Jako třetí vrstvu filmu pak můžeme vnímat celospolečenské přesahy literárních děl, se kterými Švankmajer přiznaně pracuje – již zmíněná hra Ze života hmyzu a také Kafkova Proměna. Mezi nimi můžeme vypozorovat i rovinu čtvrtou, kterými představují psychoanalytické monology skutečných herců hlavních rolí popisujících vlastní sny.
Od uvedení Švankmajerova posledního celovečerního filmu Přežít svůj život uplynulo osm let a další snímek matadora české animace vzbuzoval z pochopitelných důvodů značná očekávání. Jan Švankmajer využil jako základ pro scénář Hmyzu svůj námět na krátkometrážní film z počátku 70. let, který mu tehdy nebylo z politických důvodů umožněno realizovat. Poselství hry Ze života hmyzu je jistě nadčasové a s přihlédnutím k současnému stavu české společnosti i velmi aktuální. Hmyz je v tomto ohledu snímek nepochybně záslužný a důležitý, podle mého názoru ale již o poznání hůře dramaturgicky a režijně zvládnutý.
Jan Švankmajer ve snímku osciluje mezi několika žánry, od komedie přes grotesku po hororové podobenství, kterým se snaží prohloubit misantropické vyznění divadelní předlohy. Rovina divadelní zkoušky je opakovaně narušována zcizovacími dokumentárními záběry, ve kterých režisér komunikuje s divákem skrze interpretace či dezinterpretace svého díla. Je otázkou každého jednoho diváka, jakým způsobem s režisérovými promluvami naloží. Snahu o navázání individuálního dialogu mezi režisérem a divákem podporuje i forma snímku – Švankmajer opět užívá samostatných záběrů na herce, vytrhává je ze sdíleného diegetického prostoru, jejich promluvy směřuje přímo do kamery nebo užívá velké detaily úst.
Jan Švankmajer dokončil po sedmi letech nový film o říši hmyzu
Čekání na nový film Jana Švankmajera je u konce. Hmyz je konečně tady, a režisérovi fanoušci jistě nebudou zklamaní. Ostatní diváci se asi rozdělí na dva tábory – na ty, kteří snímek přijmou, a ty, kterým se líbit nebude. Každopádně je Hmyz typická švankmajerovština. Ve vysílání vltavské Mozaiky ji představil sám režisér a zhodnotil filmový kritik Vojtěch Rynda.
Celkově Hmyz představuje mnohovrstevnatou mozaiku různých dílčích motivů, filmařských postupů, hereckých přístupů i možností animace. U řady z nich můžeme sledovat zřejmou kontinuitu napříč švankmajerovým dílem či jejich variování – nechybí animovaný jazyk, oční bulvy, zvratky. Pro fanoušky Švankmajerovy tvorby bude proto tento filmový obraz pachtění se a lidské malosti jistě uspokojivým zážitkem. Pokud ovšem odhlédneme od hvězdné ikony režiséra, od podmanivé výtvarné stránky i groteskní hravosti jednotlivých situací, pak je možné, že nám film na své stominutové stopáži nebude mít tolik co nabídnout. Přecházení z paralelních rovin snímku, z filmu do zákulisí a z něj do divadla nebo od skutečných vynikajících herců k jejich ochotnickým rolím, působí často nahodile a repetitivně. Dramaturgická stavba filmu nenapomáhá budování a udržení napětí, které by se od zvolené literární inspirace dalo očekávat a zůstává u ní pachuť nedovyvinutého krátkého formátu. I přesto je ale tento výlet do filmového studia v Knovízi, kde si švábi plavou v nealkoholickém pivu a člověk se přibližuje hmyzu, v rámci současné české kinematografie nepochybně ojedinělým zjevem. Jde o snímek s jasným autorským názorem – ať už s ním souhlasíte, či ne.
Hmyz, 2018. Režie Jan Švankmajer, hrají: J. Lábus, K. Magálová, J. Budař, J. Duvala, N. Lichý, I. Uhlířová ad.
