Jan Švankmajer dokončil po sedmi letech nový film o říši hmyzu

20. únor 2018

Čekání na nový film Jana Švankmajera je u konce. Hmyz je konečně tady, a režisérovi fanoušci jistě nebudou zklamaní. Ostatní diváci se asi rozdělí na dva tábory – na ty, kteří snímek přijmou, a ty, kterým se líbit nebude. Každopádně je Hmyz typická švankmajerovština. Ve vysílání vltavské Mozaiky ji představil sám režisér a zhodnotil filmový kritik Vojtěch Rynda.

Skupina ochotníků z malého města zkouší hru bratří Čapků Ze života hmyzu, do čehož se jim promítají jejich skutečné životy – to je výchozí bod snímku. Ještě před nimi se ale na plátně zjeví Jan Švankmajer, aby diváky uvedl do děje filmu. Přitom slavným bratrům vyčte, že původní pesimistický konec hry na nátlak okolí přepsali. „Právě tohle ve svém filmu paroduji,“ řekl k tomu v rozhovoru pro Mozaiku. „Hra jako taková je ale dodnes aktuální, především svým misantropismem, který z mladých Čapků čiší,“ dodal.

Ve Hmyzu pracuje režisér svým obvyklým způsobem. Herce natáčí po jednom, a to i pro dialogové nebo skupinové scény. „Kontakt s kamerou je víc přiblíží k divákům, jako by mluvili přímo na ně,“ vysvětluje. Imaginativní film pracuje podle Švankmajera se symbolem, analogií a metamorfózou, cokoliv může být nositelem nějakého významu. U herců tak hrají i kostýmy, masky, rekvizity a taky prostředí, ve kterém se vyskytují. „I herec může být symbolem něčeho… třeba ideje,“ říká režisér.

Jiří Lábus ve filmu Hmyz

Filmový kritik Vojtěch Rynda doplňuje, že v prezentaci těch symbolů Švankmajerovi pomáhají třeba i působivé detaily (úst, očí či uší, nebo i zvrácených zbytků jídla) a animované pasáže. „Ač si svůj part natáčel každý sám, působí herecký sextet dohromady velice sehraně. Kdybych přesto měl někoho vypíchnout, byla by to Kamila Magálová ve dvojroli manželky divadelního režiséra a Cvrčkové. Skvěle zvládá několik hereckých rovin a její projev je nádherně mnohovrstevnatý,“ hodnotí Rynda herecké výkony ve Hmyzu.

Čtěte takéTonda Blaník znovu na scéně

Herci ve snímku mají několik rolí: představují jednak zkoušející herce, jednak postavy z divadelní hry, jedna sebe sama ve stylizované dokumentární vložce, tedy filmu o filmu ve filmu. Mimochodem – ten by se mohl stát základem dokumentu, který chystá kameraman Hmyzu Adam Oľha. Podle všeho se máme na co těšit. Od Jana Švankmajera dostal Oľha zcela volnou ruku, a materiálu, ze kterého může vybírat, jsou prý desítky hodin.

Ze snímku Hmyz

Švankmajer (a beze sporu i jeho věrný pobočník, producent Jaromír Kallista) si velký dokument zaslouží. S velkou pravděpodobností je totiž Hmyz jejich posledním společným celovečerním filmem. Zaplať pánbůh, nějaké kratší filmové počiny do budoucna nevylučují. Švankmajer přitom stále výtvarničí a svá díla s úspěchem vystavuje po světě. A neodmítá ani pomoc mladým adeptům filmařiny, kteří jsou vděčni za jakýkoliv čas strávený po jeho boku – třeba v ateliéru v Knovízi, v objektu bývalého kina a hospody. Tady se natáčel i Hmyz, film, který Vojtěch Rynda žánrově charakterizuje jako hříčku, u které se Jan Švankmajer očividně dobře bavil. „A nějaké poselství snímku? Je to štulec do lidského pinožení, do honění se za přízemnostmi. O tom je ostatně i hra bratrů Čapkových Ze života hmyzu. Švankmajer jejich étos skvěle převedl do současnosti,“ uzavírá filmový kritik Vojtěch Rynda.

Spustit audio