Surrealismus mrtvý, surrealismus na scéně

03134763.jpeg
03134763.jpeg

Surrealismu se zrodil přibližně před sto lety. Dodnes snad není nikde tak pevně zakotven jako ve francouzské a československé literární tradici.

Od svých počátků měl ale také určité jevištní tendence. Na jevišti, jak praví jedna z nepřeberného množství legend, se prý surrealismus dokonce zrodil z dadaistického hnutí, a to když André Breton kolem roku 1919 dostal nápad vést na divadle proces s konkrétním člověkem z publika. Odtud se datuje i jeho propojení s určitou politickou angažovaností. Může být toto dědictví pro dnešní divadelní tvůrce překážkou nebo naopak cennou inspirací?

Pomalost a imaginace

Existuje spousta tvůrců, kteří se sice nepočítají do okruhu stále se scházejících česko-slovenských surrealistů, nicméně považují surrealismus za silný inspirační zdroj: „Já si představuju, že by mělo všechno v televizi vypadat jako Twin Peaks, pro mě je to normální... Lynch má k surrealismu samozřejmě hrozně blízko,“ říká jeden z našich hostů, Tomáš Procházka, zakladatel divadelního souboru Handa Gote Research and Development, který se už téměř 20 let pohybuje na nezávislé divadelní sceně, ale nejen tam.

Tomáš Procházka v Radiu Wave

Experimentální hudebník, performer a odpůrce „dokonalosti“ činoherního divadla se netají tím, že filmy Alejandra Jodorowského, Jana Švankmajera nebo Davida Lynche pro něj byly zásadními ve směřování jeho divadelní práce. Zároveň se ale přímo k surrealismu nerad řadí: „Já bych daleko raději mluvil o pomalosti nebo imaginaci...“. Dostalo se i na určitá klišé spojená se scénickou imaginací.

„Spousta činoherních představení, na která jsem kdysi chodíval, měla někde zakomponovanou tzv. snovou scénu. To znamenalo, že se to nasvítilo modře a v tu chvíli si mohl režisér dělat, co chtěl, diváci mu to tolerovali... Ale já jsem vždycky chtěl, aby to trvalo celé představení.“

Věci se zas tolik nemění

Dodnes stále vychází legendární časopis Analogon, jehož vývoj byl původně v roce 1969 oficiálně přerušen normalizačním zákazem. Časopis tehdy spoluzakládal a vedl Vratislav Effenberger (1923 – 1986), o němž náš druhý host, režisér David Jařab, právě dokončuje dokument koprodukovaný Českou televizí. David Jařab ale také stojí za pravidelnými scénovanými Večery Analogonu a sám do tohoto časopisu přispívá. Je tak jedním z mála českých umělců, kteří se snaží surrealistické postupy přenášet na divadlo i do filmu.

02334868.jpeg

David Jařab byl s Dušanem D. Pařízkem spolutvůrcem slavné éry Divadla Komedie v letech 2002 až 2012, díky čemuž spousta diváků zažila surrealistické postupy na divadle úplně poprvé. Zajímalo nás, jestli mělo působení této scény vliv na imaginaci českých diváků, potažmo vnímání podobné estetiky vůbec.

„Surrealismus je určitý životní postoj, morální postoj. Samozřejmě jsou určitá témata jako erotismus, antropologie, hermetismus, která se u mě opakují, ale já vlastně nevím, jestli bych vůbec nějaké své divadlo označil za surrealistické.“

Spustit audio
autor: Ondřej Škrabal|zdroj: Ondřej Škrabal