Strážci občanského dobra 2 na kolbišti politických dějin. Záznam z diskuze v divadle MeetFactory
Strážci občanského dobra 2 je divadelní hra Petry Hůlové, ve kterém navazuje na svůj stejnojmenný román z roku 2010. V něm líčí proměny české společnosti po roce 1989 "očima poražených". V pořadu uslyšíte sestřih z moderované diskuze s diváky po představení v MeetFactory, kde je hra uváděna v režii Adama Svozila. Kromě něj se diskuze účastnila i autorka hry Petra Hůlová a dramaturg Matěj Samec. Inscenaci v pořadu zhodnotila divadelní publicistka Lenka Dombrovská.
Petra Hůlová ve hře Strážci občanského dobra 2 odhaluje skrze střet členů jedné svérázné rodiny odlišný pohled na uplynulých třicet let české politiky. Stálá rezidentka MeetFactory Petra Hůlová hru napsala přímo pro divadlo MeetFactroy. Inscenaci režíroval Adam Svozil ve spolupráci s uměleckým šéfem divadla a dramaturgem Matějem Samcem.
Strážci občanského dobra 2 nejsou dramatizací jejího stejnojmenného románu, ale hra na něj s časovým odstupem navazuje. Román vydalo v roce 2010 nakladatelství Torst. Na pozadí velkých československých dějin v něm pozorujeme postupný rozpad jedné rodiny, do které patří režimně neutrální otec, trošku protirežimní matka, zaměstnaná ve sběrných surovinách, a jejich dvě nesourodé dcery, které prodělávají překotný vývoj, každá ovšem jiným směrem.
Znalost románu není pro divadelní zážitek nutná. Hra Strážci občanského dobra 2 funguje jako svébytný tvar. Setkáváme se zde s velice dobře odpozorovaným posunem společenského diskursu od „pravicově-levicového“ konfliktu směrem k tomu, ve kterém začali být intelektuálové spojováni s levicovými a elitářskými postoji, přičemž ve společnosti slaví „vítězství“ ta část, která se neohlíží napravo nalevo a tíhne k tomu, co bylo před listopadem 1989.
Jedním z důvodů, proč Petra Hůlová na základě jednoho textu vytvořila nový text a tedy text dramatický, je i ten, že se podle ní česká společnost za posledních deset let proměnila. Český intelektuální mainstream se posunul doleva a pravolevý konflikt mezi intelektuály v podobě, v jaké je vykreslen v románu Strážci občanského dobra, už podle ní neexistuje.
Petra Hůlová
Opakovat to, co říkám v románu, tedy že někomu se po revoluci vedlo lépe a někomu hůř a že kapitalismus má i své negativní důsledky, už nestačí, už je to zkrátka trošku banální. Tudíž bylo potřeba to posunout do více radikální roviny. A tento radikální hlas reprezentuje nejmladší generace v postavě Míši. Tato postava v románu nefiguruje.
Každá z postav je názorově silně vyhraněná. Všechny se neustále cyklí ve slovních potyčkách. Jak s tímto materiálem pracovat přímo na scéně? Jak snadno či nesnadno hledal tvůrčí tým způsob jevištního zobrazení textu, tedy dramatické situace? Nad touto otázkou se zamyslel režisér Adam Svozil.
Adam Svozil
Princip textu hry je v tom, že je to jedna dlouhá diskuze s různými účastníky, která se neustále přelévá. Hlavní třídící princip je pak tok času. Během roku dochází k různým rodinným setkáním, na nichž se ale vynořují stále ta samá témata. Nápad s plynutím času nám pak umožnil inscenaci strukturovat, umožnil nějaký pohyb, protože v samotných diskuzích k pohybu ani názorovému vývoji jako takovému nedochází. A to je podle mě ten zásadním paradox; čas plyne, ale lidé ulpívají ve svým myšlenkových klišé a stereotypech.
Podle divadelní publicistky Lenky Dombrovské nabízí Petra Hůlová ve své hře několik pohledů na naši společnost. Nestaví se na stranu dobra či zla, nepovyšuje se, naopak je příjemně ironická, divákům nabízí konfrontaci s vlastními názory a postoji. Je tedy podle ní text adekvátním přispěním do žánru českého politického divadla?
Lenka Dombrovská
To je složitá otázka. O politickém divadle často přemýšlím, protože se setkávám s režiséry a režisérkami, kteří tvrdí, že politické divadlo dělají. Mnohdy se ale jedná o ale inscenace obecně o člověku, jeho místě ve společnosti, nebo jen v jeho rodině. Pro mě je ale podstatou politického divadla člověk jakožto jedinec fungující v určitém politickém zřízení. Další podstatnou součástí politického divadla může je téma minulosti a návratu k ní. Strážci občanského dobra 2 pro mě určitě splňují kritérium „politické hry“, protože se k minulosti obrací.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
