Stradivariana aneb Tři příběhy o houslích

Houslové nástroje tzv. cremonských mistrů (rodin Stradivari, Guarneri a Amati) mají prý dodnes nepřekonatelně krásný tón. Zvláště nástroje z dílny Antonia Stradivariho si získaly světovou proslulost. Traduje se, že výborně znějí zejména ve frekvenčním pásmu 2000-4000 Hz, kde je lidské ucho nejcitlivější.

Zvláštní poctu nepřekonatelným stradivárkám složil hudebník, pedagog a spisovatel Ilja Hurník v rozhlasovém triptychu nazvaném Stradivariana. Ve třech dramatických miniaturách zasazených do různých dob mají slavné housle vždy klíčovou úlohu, ať už na ně hraje Nicolò Paganini, Sherlock Holmes nebo primáš romské kapely.

Legendy o Paganinim

Čtěte také

Paganiniovské inspirace aneb Ctnosti a neřesti romantických virtuosů. Polední koncerty k poctě nejgeniálnějšího houslisty

O Paganinim, který je považovaný za největšího houslového virtuosa všech dob, se traduje mnoho historek. Několik z nich se váže právě k houslím. Jedny prý padly za oběť jeho slabosti pro hazardní hry, Paganini housle prohrál, a aby mohl koncertovat, musel si půjčit nástroj od přítele. Ten vlastnil cenné guarnerky. Když pak na koncertě slyšel Paganiniho hrát, byl tak okouzlen, že mu housle daroval.

Další nezaručená legenda vypráví o vystoupení, během kterého hrál Paganini tak vášnivě, až mu postupně praskly tři ze čtyř houslových strun, takže musel koncert dohrát na jediné nejnižší struně G. A právě touhle historkou se inspiroval i Ilja Hurník v úvodní epizodě své Stradivariany.