Storytelling jako film i divadlo v hlavě. Vyprávění příběhů vrací lidem fantazii i empatii, dostává se do škol, nemocnic i terapie

Slovo storytelling vzniklo spojením anglických slov story (příběh) a telling (vyprávění). Ústní vyprávění má tisíciletou tradici. Vypravěči proto nesou odpovědnost nejen za uchování starých příběhů, ale také za jejich nové interpretace a vytváření příběhů pro současný svět.

Storytelling v Česku

Jedním z prvních výrazných vypravěčů v Česku je Martin Hak. Vypráví příběhy vlastní i převzaté a vede kurzy i workshopy, kde učí ostatní pracovat s příběhem.

Ke storytellingu ho přivedla jeho babička. Právě její poutavé vyprávění v něm probudilo fascinaci světem příběhů – „divadlem v hlavě“, jak sám říká.

Velkou roli v rozvoji českého storytellingu sehrála také lektorka vyprávění a terapeutka Barbora Voráčová. Po studijním pobytu v Norsku začala pořádat workshopy vyprávění a v roce 2013 stála u vzniku spolku Storytelling CZ. Sama se věnovala například příběhům žen významných mužů, obyvatel pražských sídlišť nebo lidí s hendikepem.

Může vyprávění léčit?

Síla příběhů nespočívá jen v zábavě. Vyprávění může být také nástrojem terapie a sociální práce. Kanadský vypravěč Dan Yashinsky, zakladatel torontského festivalu storytellingu, pracuje s příběhy například se seniory nebo dlouhodobě nemocnými lidmi. Inspiruje se i tradicí vyprávění původních obyvatel severu Kanady, kde jsou příběhy součástí identity celé komunity.

Podobně pracuje i polská kulturní antropoložka a vypravěčka Katarzyna Jackowska-Enemuo, která přináší příběhy na festivaly, do vlaků, ale také do věznic.

Storytelling jako umění i věda

Vyprávění příběhů se dostalo i na akademickou půdu. Michala Piskačová se mu věnovala vědecky a získala doktorát na DAMU za práci o vypravěčství jako formě současné slovesné tvorby.

Vypravěč Justin Svoboda, původně herec, popisuje storytelling jako „slow art – kino ve vaší hlavě“. Příběhy vypráví v divadle, kavárnách, na festivalech i u ohně.

Živé vyprávění nachází využití také ve vzdělávání. Vypravěčka Markéta Holá, která se také věnovala hlasové výchově a pedagogice, využívá storytelling při práci s dětmi, kde pomáhá rozvíjet fantazii, jazyk i schopnost naslouchat.

Příběhy napříč kontinenty

Tradice ústního vyprávění je silná po celém světě. V Africe například existuje role griotů – vypravěčů, kteří uchovávají historii a moudrost své komunity.

Na tuto tradici navazují i současní vypravěči, například Abdon Fortuné Koumbha z Konžské republiky nebo mladá vypravěčka Hanna Samira Moumoula z Burkiny Faso. Ta ve svých jednadvaceti letech získala zlatou medaili na hrách Frankofonie za storytelling.

Nové generace navíc propojují příběhy s moderními technologiemi. Projekt Soundscapes z Lesotha kombinuje storytelling s elektronickou hudbou, vizuálními prvky a tématy identity, paměti i současné africké zkušenosti.

Proč potřebujeme příběhy

Příběhy provázejí lidstvo od nepaměti. Pomáhají nám sdílet zkušenosti, chápat druhé a hledat smysl ve světě kolem nás. Možná právě v době, kdy se z našeho života vytrácí schopnost naslouchat, může být návrat k vyprávění příběhů cestou zpět k tomu, co je opravdu důležité.