Stoletý Devětsil. Legenda moderní avantgardy v povídkách Vladislava Vančury, Jiřího Wolkera nebo Karla Konráda

Jeden z devíti zakládajících členů, básník Jaroslav Seifert, vzpomíná, jak na společné schůzce hledali inspiraci k názvu v knížce bratří Čapků Krakonošova zahrada. První návrh Adolfa Hoffmeistera Zlaté kapradí nebyl přijat. Pak ale Karel Teige v knize objevil jméno léčivé byliny devětsil a bylo rozhodnuto.

Devětsil byl seskupením povětšinou levicově orientovaných literátů, výtvarníků, hudebníků, architektů, ale i divadelních a filmových tvůrců a avantgardních umělců z dalších oborů. Společně chtěli otevřít mladé moderní umění širokému publiku. V literatuře se tvorba členů Devětsilu odvíjela v duchu proletářského umění a poetismu.

Vladislav Vančura: Sbohem, Marie!, Vzpomeň si na něco veselého, Samotný chlapec, Proud amazonský

Vladislav Vančura byl jedním ze zakladatelů Devětsilu a také jeho prvním předsedou. Z jeho tvorby jsme vybrali několik drobných textů z jeho prvotiny Amazonský proud (1923), ve kterých se vášnivě hlásí k poetice poetismu. Hrdinové jeho povídek prožívají životní zlom – ať už je to nešťastný muž, který opouští svou manželku, čtrnáctiletý chlapec, který se vydává do města do učení, nebo Indián, který spáchal zločin a prchá před svými pronásledovateli. Tradiční popisné vyprávění zde ale ustupuje zcela do pozadí. Vančura boří příběhy banálního žití a vypráví obrazným jazykem básně v próze.

Adolf Hoffmeister: Nemocný, Vybledlý prapor v mém okně, Kavárna

Dějově rozvolněné, básnicky snové jsou rané prózy spisovatele a malíře Adolfa Hoffmeistera, dalšího z devíti zakládajících členů Devětsilu. Jeho tehdejší tvorbu si připomínáme třemi téměř neznámými, časopisecky publikovaných texty z 20. let. Nemocný je horečkou zjitřené vyprávění, ve kterém se nemocí schvácenému autorovi zjevují „hlavy zarostlých mužů“ S. K. Neumanna a malíře Zrzavého a po nich i někteří jeho druhové z Devětsilu. V próze Vybledlý prapor v mém okně zase autor roztáčí lyrický kaleidoskop obrazů města, ulic, mládí a lásky. Jediný poslední z krátkých textů, Kavárna, je klasickým vyprávěním. I to se ale vymyká realitě. V kavárně U tří Černochů dojde k něčemu zázračnému. Její osazenstvo, muže i ženy, rozsazené po všech koutech za novinami a před šálky kávy, náhle zaplaví bohatství krátkodobé lásky…

Jiří Wolker: Služka

Básník Jiří Wolker se stal členem Devětsilu v roce 1922, po odchodu z Literární skupiny. Ani zde ale dlouho nevydržel a v následujícím roce se se svazem rozešel. V roce 1922 Wolker publikoval v časopisu Kmen povídku Služka. Až hororově laděný příběh osamělé služebné a jejího flirtu s neznámým cizincem, který se při milostném aktu trvale vklíní do jejího těla, téměř v ničem nepřipomíná křehkého Wolkera básníka.

Karel Konrád: Lupiči pokladen, Člověk tak zvaný švorcový, Esej o básnících

Nejvýraznějším představitelem poetistické prózy ve 20. letech minulého století byl vedle Vladislava Vančury další člen Devětsilu, spisovatel Karel Konrád, označovaný také za „básníka prózy“. Ve vybraných povídkách ze sbírky Robinsonáda (1926) se ale představuje také jako brilantní humorista. S hlubokou empatií a znalostí duše i životosprávy promlouvá o mužích pera, jejichž údělem je odkrývat všechny krásy světa, i o těch, kterým je dáno mít celoživotně hluboko do kapsy. S nekonečnou laskavostí a obdivem pro náročné řemeslo líčí život lupičů pokladen a zasvěcuje posluchače do tajů jejich zvyků i hantýrky.

Karel Schulz: Příběh, Muž se 100 tvářemi

Sbírka próz Karla Schulze Sever – Jih – Západ – Východ, která vyšla v roce 1923 s obálkou Karla Teigeho a Jaromíra Krejcara patří k erbovním knihám Devětsilu. V těchto raných poetistických textech se už rodí Schulzova představa o nové próze, tak jak ji v roce 1924 formuloval v časopisu Pásmo – próze sycené lyrikou a směřující od klasického vyprávění k básním v próze. V Příběhu se novinová zpráva o oběšené švadlence na prádelní šňůře proměňuje ve fantastické vyprávění o poslední ženě na světě. V Muži se 100 tvářemi autorova představivost uniká do opiové kuřárny v šanghajského přístavu, kde se hledá pravou tvář muže jménem Ho-Chwan. Pro čtenáře Schulzových próz z jeho pozdějšího období, zejména jeho historického románu Kámen a bolest, budou tyto avantgardní texty ovlivněné proletářským uměním a poetismem velkým překvapením.

Karel Schulz: O majáku, mrtvém hlídači a nevěrné ženě

Baladicky laděný příběh nešťastné lásky a hlídače majáku, jenž propadne touze po zlatě a penězích. Jednu z hlavních rolí v příběhu hraje tajemné a divoké moře, dramatický živel, „jenž příšerně hučí do tmy pobřeží“. Na jeho břehu stojí maják obývaný mlčenlivým Jonesem a jeho ženou Margueritou. A když za bouře ztroskotá u majáku člun, nabídnou přirozeně lodníkovi své pohostinství. Jeho vyprávění o plavbách, o hrůzách moře a o kupci Kedrenovi s vousy a vlasy z hnijících mořských řas však v Jonesovi a Margueritě probudí ty

nejhorší lidské vlastnosti…

Ivan Suk: Rakev, Americká povídka

Také Ivan Suk byl členem Devětsilu jen krátce. Zpočátku se profiloval jako proletářsky orientovaný básník. Pak ale poezii opustil a začal psát sociálně laděné prózy, často s milostnými až erotickými motivy a soudničky. Dvě povídky Rakev a Americká povídka jsme vybrali záměrně zcela kontrastně. Zatímco tou první prostupuje chlad rozpadajícího se milostného vztahu v malém bytě kdesi na periférii, ve druhé se ocitáme v luxusním apartmá úspěšného amerického spisovatele, kterého čeká malé dobrodružství s dcerami magnáta Chesterfielda.