Speciální hudební dramaturg ranní Mozaiky. Jiří Rožeň nejen o hostování v zahraničí a spolupráci s Národním divadlem

V jeho play listu byly třeba skladby Ludwiga van Beethovena nebo Leoše Janáčka, ale také Miloslava Kabeláče. Prozradil, že vybíral díla, která v blízké době bude provozovat nebo je nedávno dirigoval či byly důležité u jeho hudebních začátků.

Člověk si nikdy nemůže být jistý dopředu, že si s orchestrem sedne.

Mladý a dnes úspěšný dirigent Jiří Rožeň se po absolvování Pražské konzervatoře vydal studovat do zahraničí. V Mozaice vzpomínal na to, jak se předtím učil němčinu v pražském Goethe-Institutu. „Bylo mi blízké prostředí Rakouska či Německa, ale Rakousko mi v té době bylo o něco bližší a ty hudební osobnosti mě fascinovaly. Tak jsem se rozhodl pro studium v Salcburku.“ Potkal tam prý spoustu skvělých kamarádů a výborných pedagogů. Vedle Rakouska studoval i v dalších zemích. Dnes v zahraničí často hostuje. 

Podle mě orchestr do jisté míry zrcadlí prostředí, ve kterém žije.

Jiří Rožeň|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

V rozhovoru s Naděždou Hávovou a Lenkou Novotnou mluvil i o soudobé klasické hudbě, například o festivalu Ostravské dny, kam se opakovaně vrací. Řeč přišla také na spolupráci s Národním divadlem, v rámci které třeba v uplynulé sezoně hudebně nastudoval operu Ervina Schulhoffa Plameny ve Státní opeře.

„Měli jsme skvělý tým zpěváků. Byla to pro mě zatím asi nejzajímavější a nejkrásnější operní produkce, kterou jsem dirigoval,“ ohlédl se za minulou sezonou Jiří Rožeň a také prozradil, co ho čeká v té, která právě začíná.