Spadla nám z toho brada. Vyšla kniha o grafikovi, který pracoval na stovkách knih i státní vlajce
Jaroslav Benda není tak známý jako Ladislav Sutnar nebo František Muzika, přesto patří mezi klíčové osobnosti typografie a grafického designu první poloviny 20. století. Teď mu vyšla vizuálně krásná monografie.
Stovky knižních obálek, plakátů, návrhů mincí, bankovek i vlajky nově vznikajícího Československa, mozaiky ve veřejném prostoru, obaly nejen pro značku Thymolin nebo autorské abecedy, přičemž ty secesní a kubistické maloval s bravurou a finesou štětcem – to všechno během svého života zvládl grafický designér a typograf Jaroslav Benda. V ArtCafé ho představili odborníci na typografii z pražské UMPRUM Petra Dočekalová, Radek Sidun a Tomáš Brousil.
Bendu máte doma pravděpodobně taky
Když Petra Dočekalová, Radek Sidun a Tomáš Brousil zjistili, čím vším se objekt jejich zájmu zaobíral, spadla jim prý z toho záběru brada. Všechny antikvariátní nálezy, výsledky obsáhlých archivních rešerší a další postřehy týkající se Bendova uměleckého života pak dávali dohromady několik let. Nedávno je vydali ve vizuálně krásné publikaci nazvané Jaroslav Benda 1882–1970 s podtitulem Typografická úprava a písmo.
Čtěte také
„Na Bendovi je zajímavé, že vždycky přemýšlel o celém objektu, kterému se věnoval. To dřív nebylo zvykem, například nad knižní úpravou se tehdy uvažovalo tak, že obálka nekorespondovala s vnitřkem. Byly to dvě odlišné profese, dvě odlišné činnosti,“ řekl v ArtCafé vedoucí Ateliéru tvorby písma a typografie na UMPRUM Radek Sidun.
Pravděpodobnost, že ve vaší domácí knihovně máte některou z publikací z Bendova grafického pera je podle hostů ArtCafé poměrně velká. Přátelil se totiž s řadou básníků a umělců, od nichž měl při úpravě knížek volnou ruku. Spolupracoval s vizionářskou tiskárnou Grafia a jen během 20. a 30. let 20. století vyšly stovky jím upravených publikací. Dodnes se povalují v antikvariátech, během čtrnácti dní jich tým Petry Dočekalové našel v Praze a okolí 250. Přesto není Bendovo jméno příliš známé ani mezi odborníky.
Návrat k tradicím byl žádaný
„Byl vždy poplatný režimu, ve kterém tvořil. Když nastoupil funkcionalismus, on se jakožto zastánce národního stylu obracel k historismu a tradicím. Když se dostal k významným zakázkám, v typografii už byl populární modernistický přístup k práci. Když měl písmo připravené pro kovovou sazbu, už byla na světě fotosazba a jemu zkrátka ujel vlak,“ vysvětluje Petra Dočekalová, proč se Benda nikdy netěšil tak masové popularitě, jako jeho o pár let mladší kolegové Ladislav Sutnar nebo František Muzika.
Přesto byl tradicionalistický styl, který Benda razil se svými přáteli, souputníky a také kolegy z pedagogického sboru UMPRUM Františkem Kyselou a Vratislavem H. Brunnerem, žádaný. „Oni byli našlápnutí, vyhrávali soutěže. Když Benda v zahraničí připravoval výstavu svých studentů, nutil je, aby se drželi slovanské estetiky, rondokubismu. To nás totiž odlišovalo od Německa a dalších zemí,“ dodává Petra Dočekalová.
Čeho si hosté ArtCafé na Jaroslavu Bendovi nejvíc cení, v čem je jeho rukopis originální, jak se Bendovi ve spolupráci s přáteli podařilo u veřejnosti zvednout zájem o krásné knihy a jak může Benda inspirovat mladé typografy? Poslechněte si celé ArtCafé. Hudbu vybíral Michal Pařízek.
Související
-
Písmomalířství je cesta proti vizuální nekultuře v digitální době
Vymýšlení nových druhů písma rozhodně není práce pro počítač. Písmomalířství je řemeslo, které zažívá v Česku renesanci. A stále je kde brát inspiraci.
-
Nejsme businessmani a kniha pro nás není zboží, říkají výtvarníci z nakladatelství Take Take Take
Pod pražským Vyšehradem se nedávno otevřely brány designového nakladatelství a výběrového knihkupectví. Pod názvem Take Take Take tam vznikají unikátní knížky.
-
Síla je ve spolupráci. Pražská UMPRUM zkouší v Miláně zaujmout retrofuturistickou laboratoří
Právě začíná milánský Design Week. UMRPUM na něm představí svůj projekt Studiolo Robotico R.U.R. Škola navíc výrazně poskočila na světovém žebříčku kvality uměleckých škol.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
