Současné české dramatice se věnuje jen několik málo autorů. Divadla k ní příliš nevybízejí
Od začátku roku bylo v Brně uvedeno hned několik autorských inscenací. Místní divadelníci se tak snaží o posílení role současné české dramatiky a o hledání nových autorů.
„Bylo by možná přínosné, kdyby se u nás dával současným mladým dramatikům větší prostor, kdyby se více volalo po autorské dramatice, kdyby se více inscenovaly hry, které se vyjadřují k naší současnosti,“ říká dramatička Simona Petrů. Pro její tvorbu jsou charakteristické texty o skutečně žijících postavách.
„Mě fascinuje vzpoura individuality proti systému, zároveň i to, kde se v jednom jediném solitérním člověku bere ta obrovská síla, statečnost a jistota, že dokáže sám stát proti většině a dokáže chránit a hájit věci, které jsou pouze ideálem.“
Simona Petrů
Tuto charakteristiku vystihuje i její nejnovější hra Věra, která se na pozadí osudů sportovkyně Věry Čáslavské zabývá otázkou národní hrdosti. Hru Simona Petrů napsala pro brněnskou Redutu.
Divadlo Husa na provázku zase oslovilo spisovatelku Kateřinu Tučkovou, která pro něj napsala hru Vitka o brněnské skladatelce Vítězslavě Kaprálové. Na osobnost této skladatelky je možné nahlížet z mnoha perspektiv – jako na umělkyni, na dívku, která je semletá velkými historickými událostmi nebo na člověka, který je v poměrně mladém věku udolán smrtelnou nemocí.
Autorka Kateřina Tučková popisuje Vítězslavu Kaprálovou z pohledu toho, jak tato mladá skladatelka přistupovala ke své tvorbě.
„Ono se ukazuje, že určující v jejím životě byla tvorba a naprostá nutnost a oddanost k tvoření. To se mi zdálo obdivuhodné a to jsem taky v rámci hry akcentovala.“
Kateřina Tučková
„Katka je známá tím, že je vynikající hledačka příběhů dávno zasutých, neznámých. V tomto se její metoda, myslím, osvědčila báječně. Přináší spoustu nových historických momentů,“ říká dramaturgyně inscenace Lucie Němečková. Kateřina Tučková se při psaní inspirovala autentickými materiály jako je například korespondence Vítězslavy Kaprálové, vzpomínky jejích současníků nebo beletrie, která o ní byla napsána.
Janáčkova akademie múzických umění v Brně se snaží své studenty v jejich divadelních zájmech aktivně podporovat. Příkladem může být Site specific projekt s názvem Fenomén člověk, který se odehrával v nechvalně proslulé brněnské čtvrti Cejl.
Dramaturgem byl Otto Kauppinen, který se tomuto žánru věnuje dlouhodobě. Na podobných projektech ho zajímá především sociálně kritická rovina.
„To místo je vyčleněné ze společnosti, stejně tak i jeho obyvatelé. Site specific projekt může upozornit právě na životní podmínky této skupiny lidí. U Site specific projektu je vždycky důležité vycházet z toho prostoru samotného.“
Otto Kauppinen
O podporu autorů, ale i mladých začínajících divadelníků, usiluje několik brněnských divadel. Ty se v rámci soutěží snaží hledat nové talenty a texty. Takovou výzvu vyhlásilo například Divadlo Polárka, Centrum experimentálního divadla nebo činohra Národního divadlo Brno. Do její soutěže o původní českou hru se přihlásilo 68 textů.
Odborná porota ve složení - dramaturgyně Lucie Němečková, dramaturg Pavel Jurda a umělecký šéf Martin Františák - však došli k závěru, že žádná z her, ani přes jejich vysokou kvalitu, nenese takové téma, které by vyhovovalo velkému jevišti. Z tohoto důvodu nebyla hlavní cena udělena. Původně chtělo Národní divadlo Brno uvést alespoň devět ze zaslaných textů jako scénická čtení. Nakonec však budou uvedeny pouze dva texty. 27. března hra Edgara Dudky s názvem Halloween v buši zřím a 6. dubna hra Šepoty od Dominika Melichara.
