Solitér Pier Paolo Pasolini jako filmař

V komponovaném pořadu, který má tentokrát převážně diskusní charakter, bude nejprve řeč o psychoanalytických aspektech a dimenzích vybraných Pasoliniho snímků, především pak „Oidipus Král“ a „Teorema“. Dozvíme se například některé zajímavosti o vztahu Piera Paola Pasoliniho nejenom k Sigmundu Freudovi, ale také k Carlu Gustavu Jungovi. Zdeněk Hudec pohovoří o tom, jak psychoanalýza ovlivnila rovněž Pasoliniho teoretické myšlení o filmu. „Psychoanalytické pozadí proniklo i do Pasoliniho studie Film jako poezie a próza, kde autor v roce 1965 tvrdí, že obrazový znak - v jeho terminologii „im-znak“- , který každý člověk zná ze snu a paměti, má povahu filmových sekvencí a připomíná vlastně celkové záběry ve filmu, panorámy, filmové detaily atd. Umělecký film je pro Pasoliniho především básnická řeč těchto „im-znaků“ – jde o „jazyk poezie“, kterému je vlastní expresívnost, tělesnost, snovost, barbarskost, agresívnost, výstřednost, celková iracionálnost a metaforičnost,“ říká mj. v pořadu Zdeněk Hudec.

Následuje srovnání estetického a společensko-politicky kritického přístupu ve filmech P. P. Pasoliniho a M. Antonioniho, a v tomto kontextu dojde rovněž na drobnou polemiku mezi V. Hendrichem, Z. Hudcem a T. Matrasem.

Zvláštní pozornost je v pořadu dále věnována Pasoliniho „trilogii života“ a genezi a smyslu snímku „Salo anebo 120 dnů Sodomy“, a to v souvislosti s výjimečně inspirativní knihou Maurizia Viana „Pier Paolo Pasolini a jeho filmy“, která u nás vyšla předloni v nakladatelství Casablanca. Poslechneme si také Pasoliniho velmi podrobné promluvy, jež zazněly v roce 1975 v dokumentu „Salo: včera a dnes“ a výborně osvětlují genezi a smysl filmu „Salo“. Tyto Pasoliniho reflexe nebyly u nás doposud nikdy publikovány; za jejich překlad je na místě poděkovat Václavu Žákovi. Vznik snímku „Salo“ tu Pasolini popisuje slovy: „Tento film nejprve nabídli Sergiu Cittimu a já jsem s ním spolupracoval na scénáři. Mým největším příspěvkem byla dantovská výstavba celého díla, o níž zřejmě usiloval také markýz de Sade. Scénář jsem v tomto duchu rozdělil do kruhů a vytvořil tak určitou vertikální strukturu a uspořádání.“

V závěru pořadu se hosté Vladimíra Hendricha posléze pokusí o určitý nástin vztahu P. P. Pasoliniho k dílu markýze de Sada.

V hudebním podkresu zazní podstatné části písně „Je možný život na Zemi?“, jejíž text složil samotný P. P. Pasolini ve spolupráci se svou dlouholetou přítelkyní, známou italskou spisovatelkou a básnířkou Dacií Maraini. Song uslyšíte v podání Daniely Davoli a Ann Lonnbergové; autorem hudby je Manos Hadjidakis.

U příležitosti Pasoliniho nedávných nedožitých 97. narozenin poskytl sochař, restaurátor, pedagog, iniciátor a vydavatel časopisu Konserva na hudbu a také člen redakční rady časopisu Babylon Michal Blažek stanici Vltava několik verzí své diplomové práce na AVU z roku 1983. Tématem této diplomové práce je Pasoliniho portrét, na jehož pěti různých variantách pracoval Blažek již od roku 1980, kdy se oženil s Angelou di Bari a začal studovat pasoliniovské materiály přímo v Itálii. V roce 1984 přivezl Michal Blažek jednu ze svých Pasoliniho bust do Říma, kde ji předal Lauře Betti, zakladatelce a vedoucí Centro Studi Archivio Pier Paolo Pasolini.

Děkujeme Michalu Blažkovi, že jeho portrét Pasoliniho hlavy si mohou na webu stanice Vltava prohlédnout od nynějška právě naši rozhlasoví posluchači a příznivci. S autorovým svolením sem dáváme k dispozici jednu z variant jeho díla.