Slovník floskulí

1. duben 2004

Když se na trhu objevila kniha nazvaná Slovník floskulí, těšili se mnozí, že půjde o zábavné čtení. Autorem této příručky je totiž známý publicista a divadelní kritik Vladimír Just, jenž má dar lehkého psaní, pohotových glos a vtipných postřehů. Hned podtitul slovníkové příručky naznačuje, že skutečně nejde o vědecké dílo: "Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy."

Nutno říci, že Just to všechno myslel dobře. Chtěl upozornit na slovní balast, jímž je v současné době zamořena čeština psaná i mluvená. Zaměřil se na česká média, ale také na mluvu našich politiků. Shromáždil docela slušnou sbírku klišé typu "a je vymalováno", "být v plusu", "časovaná bomba", "je to o tom", "kultovní", "lidský faktor", "priorita", "třešnička na dortu", "je to v pohodě" atd. atd. Takový lexikon je užitečný, což věděli už dávno před Justem přinejmenším Karel Čapek, autor Kritiky slov, a Karel Poláček, autor Žurnalistického slovníku. Just se snaží jít ve stopách jmenovaných klasiků, avšak jeho krok je poněkud nejistý. Té knize snad i náleží její titul Slovník floskulí, avšak výstižný podtitul by byl "Moje diletantská exkurze do lexikologie, frazeologie a idiomatiky". Justovi totiž citelně chybí lingvistické vzdělání. Kupodivu ani renomované nakladatelství, jakým je firma Academia, nezadalo rukopis k lektorování nějakému odborníkovi z Ústavu pro jazyk český. A tak Just mnohokrát, jak se říká, objevuje Ameriku. Rozčiluje ho například už dávno vžité spojení "celá řada". Jenže to není v češtině žádná novinka, rozhodně ne polistopadová. Už v roce 1940 v knize Nástroj myšlení a dorozumění slovutný jazykovědec František Trávníček osvětlil "celou řadu" ze všech stran. Ale to Just neví ani netuší, odborná literatura ho nezajímá, nebo na ni prostě při množství svých aktivit nemá čas.

Slovník floskulí

První heslo ve Slovníku floskulí je Aby. Svědčí o Justově dobrém jazykovém citu, že mu vadí větné konstrukce typu "...přestoupil do AC Milán, aby se stal miláčkem italského publika". Nesmyslně, nekvalifikovaně však nad takovými větami mudruje: "Že by šlo o pokleslé reziduum vševědoucího pozitivizmu?" Ale kdepak, tato syntaktická neohrabanost je v jazykovědné bohemistice dávno zachycena a pojmenována. Jde o nepravou větu účelovou. Just o tom nemá ani ponětí. Bohužel. Podobně přestřeluje, když kritizuje plurál typu "páni Svěrákové". Uvádí příklady z poúnorové doby, "páni Drtinové, Zenklové, Tigridové, Peroutkové", dokonce tvrdí, že "toto spojení poprvé paranoidně rozbujelo u V. I. Lenina". Škoda že Just nečetl pozorněji dílo F. X. Šaldy. Měl to udělat už proto, že sám je nositelem literárněkritické Šaldovy ceny. Šalda měl to posměšné množné číslo ve velké oblibě, v jedné polemice s Ferdinandem Peroutkou vyčetl svému odpůrci útoky na "Kramáře, Borské, Rádly, Kropotkiny, Nejedlé, Leniny, Hudce a Dyky". Podobně i Jakub Deml, jehož jistě nebudeme podezřívat ze sympatií s komunismem, neváhal napsat "Viktorové Dykové". Just ovšem rád střílí od boku. Je to efektní a v první chvíli i působivé.

Zatímco Justova vlastní klišé nejsou působivá ani na okamžik, třeba "to samé v bleděmodrém" nebo "Kant se obrací v hrobě" a jinde zase "Platón i Patočka se obraceli v hrobě". V předmluvě ke knize povídek Monokly pod očima, jejíž autorkou je Jana Dohnalová, napsal Just v loňském roce: "...učím na třech vysokých školách..." Kdyby učil jen na jedné a o to víc se soustředil na to, co píše a publikuje, dokonce knižně, udělal by dobře.

Recenze Jaromíra Slomka

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio