Slovník divadelní antropologie

Díky intenzivnějšímu setkávání s rozmanitými kulturními tradicemi a estetikami si divadelníci začali uvědomovat, že pojícím prvkem, který všechny typy divadelních představení přes propasti času a prostoru spojuje je - herecké umění. Zvyšující se zájem o studium jeho kořenů vyústil roku 1980 do ustavení Mezinárodní školy divadelní antropologie. Jedná se vlastně o jakousi "putovní univerzitu", o cykly seminářů, ve kterých se s pomocí fyziologie, psychologie a mnoha dalších společenských a přírodních věd zkoumá umění herců různých světových kultur. Výsledky výzkumů této mezinárodní školy shrnul její iniciátor - proslulý režisér, divadelní teoretik a pedagog Eugenio Barba se svým spolupracovníkem Nicolou Savaresem v impozantním Slovníku divadelní antropologie. Kniha "O skrytém umění herců", jak zní její podtitul, vyšla již ve francouzštině, angličtině, italštině a španělštině. Před vánocemi se na pultech knihkupectví objevila její českí verze. Vydal ji Divadelní ústav spolu s nakladatelstvím Lidové noviny a připravil ji kolektiv překladatelů pod vedením doc. Dany Kalvodové, naší přední odbornice na asijské divadlo.

Již při prolistování zaujme třísetstránková publikace formátu A4 svým bohatým obrazovým doprovodem. Fotografie dokumentující práci nejslavnějších herců, tanečníků a režisérů se střídají s kresbami a rytinami starobylých rukopisů a tisků, s náčrty konkretizujícími typologie postojů, pohybů, gest a mimiky i s reprodukcemi obrazů a soch všemožných kulturních oblastí a epoch. Snad ještě přesvědčivěji, než by to mohla vyjádřit slova, odkrývá tato vizuální vrstva knihy jeden překvapivý fakt. A sice, že za notně odlišnými divadelními formami a konvencemi, lze rozpoznat četné analogie, společné zákonitosti, obdobné postupy, shodná východiska...

Blíže jsou tato souznění, stejně jako příznačné odlišnosti, charakterizovány v obsáhlých heslech slovníku. Jmenujme alespoň nkterá: Energie, Rovnováha, Ruce, Střih čili montáž, Tvář a oči, Opominutí čili zkratka, Rytmus, Scéna a kostým, Text a jeviště... Hesla mají ráz zasvěcených studií a esejů. Najdeme v nich úvahy stejně jako popisy vystoupení, výpovědi aktérů různorodých výzkumů i vzpomínky na legendy světového divadla. Víte třeba, že Stanislavský s oblibou včleňoval do svých inscenací detaily, které žádný divák nemohl vidět, a že dokonce jednoho herce přinutil, aby hrál v zákulisí postavu, o níž se sice ve hře mluví, ale nikdy se neobjeví na jevišti?

Mnohostranná erudice autorů dokáže například v heslu Rozpínání propojit výklad o genezi a proměnách motivu Bludného Holanďana v různých epických a dramatických dílech s odkazy na grafiku M.C.Eschera a logiku dětské kresby konfrontovat s rolí, kterou v myšlení Maxe Plancka či Einsteina hrála představivost. Tento široký záběr není samoúčelný. Pomáhá odkrývat transkulturní principy scénického umění a využívat je pro rozvoj soudobého divadla. To ovšem neznamená, že by Slovník divadelní antropologie nemohli ocenit i lidé mimo divadelní kruhy. Biologická rovina divadla by lecčíms mohla upoutat výtvarníky stejně jako třeba terapeuty. To, co slovník nazývá "předexpresivitou", by zase mohlo zajímat psychology. A ctitelé bojových umění by se asi podivili, jak úzce tato umění souvisí s divadlem...

Aby sáhli po knize "O skrytém umění herců" lze ostatně doporučit všem, koho zajímají shody i rozdíly mezi kulturami a hlavně způsoby, jimiž lidé vyjevují a vyjadřují to, co prožívají a cítí.