Sklady obsazují krajinu. Kniha Ocelová města odhaluje jejich útroby i znepokojivé principy jejich provozu

Kniha Ocelová města, s podtitulem Architektura logistiky ve střední a východní Evropě, formuluje zásadní problémy spojené s výstavbou logistických center. Čtveřice editorů do knihy zařadila příspěvky popisující problematiku záborů zemědělské půdy, ekologického dopadu výstavby na krajinu nebo nejistých pracovních podmínek, které jsou v těchto místech normou.

8 fotografií

Kolektiv editorů, všichni jsou aktivní architekti, do knihy zařadil příspěvky tuzemských i zahraničních autorek a autorů. Samotné knize předcházela práce na přípravě výstavy Krajiny logistiky. Miroslav Pazdera si pochvaluje proces, který vedl ke vzniku knihu: „Během přípravy výstavy jsme se jako kolektiv dobře sehráli. Byla to naše výhoda.“ V knize se tak podařilo zpracovat témata spojená s areály, kde za unifikovanými zdmi bez oken neustále probíhají procesy skladování, balení, třídění, montování a další distribuce.

Kateřina Frejlachová, Miroslav Pazdera, Tadeáš Říha, Martin Špičák|foto:Tomáš Vodňanský,Český rozhlas

Tadeáš Říha popisuje, jak kolektiv s tématem naložil: „Začali jsme dost analyticky. Ale jak jsme do tématu pronikali více a více, tak se ukázalo, že každý příspěvek, ať už byl z hlediska sociálního, ekologického, architektonického nebo městotvorného, říká, že je tu určitý problém.“ Miroslav Pazdera dodává, kde má tento problém své kořeny: „Historie logistických parků na našem území sahá do 90. let. Po revoluci se tu očekával vstup zahraničních investorů, kterým se začal vyhrazovat prostor v územních plánech a územně plánovací dokumentaci. V té době se ještě ale netušilo, do jakých rozměrů to tady může narůst. První sklady a haly, v metrech čtverečních, jak je známe dnes, se začaly stavět kolem roku 1997.“

Pozemky kolem dálnic jsou klíčové

Editoři knihy upřesňují, že klíčovým artiklem se v tomto oboru staly pozemky kolem dálnic a v blízkosti hranic s Německem. Se vstupem Česka do Evropské unie vzniklo několik developerských uskupení, která začala pozemky skupovat a stavět na nich. Kniha ukazuje, že podstatná část logistických center se postavila a staví na místech, která byla v územních plánech původně vymezena jako zemědělská půda.

Ocelová města / Steel Cities|foto:Zdeněk Porcal,Studio Flusser

Architekti také upozorňují, že změna funkčního využití půdy developerům vyhovuje. Na zelené louce se jim staví nejsnáze, ale správnější by mohlo být o něco náročnější využití brownfieldů. Kateřina Frejlachová vnímá spojitost tohoto jevu s porevoluční transformací zemědělství: „Po revoluci docházelo k restitucím, vrácení majetku soukromým osobám, které už ale na té půdě nebyly zvyklé hospodařit, tudíž pro ně bylo lukrativní se půdy za nějaký obnos vzdát.“

Zemědělská půda se proměňuje na skladový prostor.
Miroslav Pazdera

Martin Špičák popisuje mechanismus, který vede k tomu, že v naší krajině vyrostlo enormní množství logistických parků. „Sklady využívá český trh pro české firmy, ale v knize si všímáme i toho, že u nás je poměrně velký podíl zahraničních firem. Po vstupu do EU se otevřel východní trh, který nabízel relativně levnou pracovní sílu, nízké náklady na pozemky, ale také relativně slabou sociální a environmentální regulaci i aktivitu občanských komunit, takže tady bylo poměrně snadné takové projekty prosazovat.“

Ocelová města / Steel Cities|foto:Zdeněk Porcal,Studio Flusser

Miroslav Pazdera upozorňuje, že měřítko hal neustále narůstá, s tím se násobí i zastavěná plocha v krajině: „Staví se haly větších a větších rozměrů.“ A dále popisuje i jejich formu: „V podstatě jde o jednoduchou, banální konstrukci. Haly tvoří ocelovo-betonový skelet obložený sendvičovým pláštěm z unifikovaných panelů. Jsou to budovy radikálně jednopodlažní, vysoké dvanáct metrů, což odpovídá výšce regálů, které jsou obsluhovatelné vyskozdvižným vozíkem.“

Dehumanizace zaměstnanců

Jedním z témat knihy Ocelová města jsou pracovní podmínky lidí, kteří v logistických centrech pracují a v důsledku mnohdy i žijí. Kniha poukazuje na fakt, že práce v logistickém skladu je fyzicky i psychicky náročná. V blízkosti skladů se zároveň často nachází i ubytovny.

Čtěte také

Ukazuji, co jsou lidské bytosti schopny vytvořit. Je to dystopie, říká fotograf obřích logistických center Henrik Spohler

Tyto areály ale trpí fatálním odpojením od základní občanské vybavenosti, což vytváří značně neutěšenou situaci. „Lidé, kteří ve skladech pracují, někdy žijí v ubytovně v rámci skladového areálu. Málokdy se myslí na to, jak jsou sklady propojené s okolím, s obcemi,“ říká Kateřina Frejlachová.

Tadeáš Říha upozorňuje, že stávající systém představuje největší problém pro agenturní zaměstnance. Často jde o lidi, kteří do Česka přijeli za prací z ciziny, jsou bez zázemí a mnohem více zranitelní. Stávající nastavení logistického průmyslu je však na jejich flexibilní pracovní síle závislé, nemohlo by bez ní fungovat. Říha popisuje, jak se do skladů v případě aktuální potřeby povolávají nové síly: „Agentura může najednou nabídnout stovky zaměstnanců. My díky tomu máme možnost produkt rychle koupit i vrátit. Ale flexibilitu a nejistotu nesou ale ve svých životech právě tito lidé. Ovlivňuje to celý jejich život.“

Ocelová města / Steel Cities|foto:Zdeněk Porcal,Studio Flusser

Do knihy Ocelová města se dostala otázka automatizace a dohledu. Tadeáš Říha k tomu říká: „Automatizace je jeden z příkladů, kde se projevuje specifikum práce ve střední a východní Evropě. Tady se nahradili zaměstnanci, ale jejich dovednosti. Mluvíme spíše o poloautomatizaci, která vede k tomu, že pracovník je ze dne na den nahraditelný.“ Říha udává příklad, kdy headsety dávají lidem instrukce, co mají dělat. Nebo jak jsou pracovní výkony lidí neustále monitorovány například pomocí skenerů.

Rozkrývání fenoménů, které jsou kolem nás, patří k soudobé roli architekta.
Kateřina Frejlachová

Editoři knihy Ocelová města upozorňují i na to, že stávající neutěšený stav vychází z toho, že cena přepravy klesla na minimum. Přidané hodnoty, které logistický průmysl vytváří jsou minimální. V současné kalkulaci, díky níž se vyplácí na první pohled podivné strategie pohybu zboží, ale chybí započítání skrytých externalit. Další problém, na jehož vyřešení by bylo prospěšné pracovat na který architekti upozorňují, je i absence regulativ ze strany státu.

Z knihy Ocelová města: Architektura logistiky ve střední a východní Evropě|foto:Zdeněk Porcal,Studio Flusser