Jako přeseknutý organismus. Jak uzavření hranic dopadá na kulturní diplomacii a sdílení

Hranice mezi Českým Těšínem a polským Cieszynem se po 13 letech od vstupu do Schengenského prostoru kvůli nařízením vlády spojeným s šířením koronaviru znovu uzavřela. Čechům a Polákům se ale po sobě stýská.

Čtěte také

Poláci i Češi z Těšína si po uzavření hranic píšou vzkazy na břehy řeky Olše

V březnu na to vyvěšením plachty na polské straně řeky Olše s nápisem „Stýská se mi po tobě, Čechu, upozornil Stefan Mańka, který je kreativním ředitelem kulturního těšínského spolku Člověk na hranici. Plachta si získala popularitu v médiích a Češi na ni hbitě zareagovali vyvěšením odpovědi v polštině, kde se píše: I mně se po tobě stýská, Poláku.

„Lidé, kteří teď přijíždějí do Těšína z Prahy nebo z Varšavy nechápou, že to město je v tuhle chvíli v polovině přeseknuté. Je to jako organismus, který má ochrnutou půlku těla a pravá ruka a noha mu nefungují. A takhle teď vypadá Cieszyn i Český Těšín. Až budeme vědět, kdy se hranice otevřou, představuji si takové velké hodiny u hraniční řeky, které by mohly odpočítávat zbývající čas do otevření hranice a lidem dát naději, že se zase budou mít normálně a možná dokonce i líp,“ doufá v rozhovoru s Terezou Plaveckou Stefan Mańka.

Česká centra se přidala k podpoře spisovatelů

Síť Českých centrem zareagovala na novou situaci, podobně jako mnohé další kulturní instituce, pohotovým přesunem svého programu do online prostoru. Místo zrušeného pařížského Knižního salonu, otevřelo České centrum ve francouzské metropoli svůj pomyslný veletržní stánek alespoň na internet. České centrum v Berlíně zase nabízí Česko-německé koronapovídky od osmi spisovatelů jako Tereza Semotamová, Jaroslav Rudiš či Markéta Pilátová. „Od začátku nového roku doufáme, že se vrátíme k živým projektům, ale jsem přesvědčený, že nás online formáty už neopustí a že je neděláme jen pro těchto pár měsíců,“ vzkazuje v rozhovoru pro ArtCafé generální ředitel Českých center Ondřej Černý. 

Lidé přes hranice necestují, ale balíky ano. Jaký dopad to má na naši krajinu? 

Před nedávnem vyšel dvojjazyčný sborník Ocelová města: Architektura logistiky ve střední a východní Evropě. Editorský tým ve složení Kateřina Frejlachová, Miroslav Pazdera, Tadeáš Říha a Martin Špičák v něm připravil čtenářům ucelený pohled na problematiku výstavby logistických parků z pohledu architektonické typologie, území a krajiny, ale i sociální problematiky pracovních podmínek lidí pracujících v těchto obřích areálech.

„Logistické areály jsou průmyslovou stavbou, ale paradoxem je, že se v nich nic nevyrábí. Zboží se tam pouze třídí a přebaluje. Logistické parky žádnou přidanou hodnotu nepřinášejí. Na rozdíl od Německa nebo Nizozemska, Česká republika nemá žádnou strategii, jak s touto klíčovou infrastrukturou pracovat, jak ji rozvrhnout a rozmístit v krajině. A na to je potřeba upozorňovat, protože se jedná o velký problém,“ přibližuje v rozhovoru s Alžbětou Kvasničkovou Miroslav Pazdera.