Setkání s nedorozuměním

Obvykle prý v kořenech velkých tragedií nebývají nějaké tajemné zdroje záhadných jedů. Bývá tam nedorozumění. Z něj tragedie přijímá své síly, z něj nabírá schopnost dávat živiny tomu, co tragedii tvoří...

Kolik lidí se dnes setká s nedorozuměním. S něčím, co možná budou pokládat za úklady, za nepřátelské pikle, zlou vůli - a co ve skutečnosti bude jenom obyčejné, jenom prosté nedorozumění.

Nedorozumění začínají už v dětském věku. Slyšel jsem jednou rozhovor dvou tříletých chlapečků. Jeden zoufale volal na druhého, který od něj odcházel: "Ty jdeš pryč? Ty už se mnou nechceš kamarádit?" Druhý se v poklusu ohlédl: "Jsem kamarád. Jenže musím domů. Bolí mne bříško..." Tehdy u těch tříletých mužů nedošlo k rozkotání přátelství, tehdy ještě se nedorozumění vysvětlilo. A tak si druhý den zase spokojeně spolu hráli na pískovišti.

Jenomže kolik nedorozumění má podobně malicherné důvody, jenomže důvody, ze kterých vzejde nenávist - třeba i na dlouhá léta? Setkání s nedorozuměním...

Kolik lidí dnes čeká nějaké lstivé setkání s nějakým lstivým nedorozuměním. Nemuselo by nastat. Kdyby třeba něčí ješitnost nezabránila v tom, aby se dva lidé sešli. Místo setkání s nedorozuměním by nastalo setkání dvou lidí. Místo stmívání by začalo svítat.

Kolik nedorozumění dnes přeroste do tragedií. Přeroste? Dojde k rozvodu jedné duše od druhé, jednoho přátelství od druhého, jednoho snu od druhého? Kolik společných snů, kolik společné touhy se dnes asi rozplyne. Pokud si člověk neuvědomí, že někdy stačí tak málo a stane se tak mnoho. Pokud se to málo neudělá.

Vysvětlit nedorozumění někdy může znamenat zachránit celý jeden svět, svět jedné rodiny, svět dětí, svět přátel. Někdy stačí pár slov a celá jedna pevnina - jedna krásná pevnina - se nepotopí.