Série Černobyl je hrozivě fascinující i protivně konvenční záznam jedné apokalypsy

Scéna ze seriálu Černobyl, který se stal nejlépe hodnoceným ve své kategori v databázi IMDb
Scéna ze seriálu Černobyl, který se stal nejlépe hodnoceným ve své kategori v databázi IMDb

Ambiciózní dokudrama Černobyl se věnuje jedné z největších katastrof moderní historie, při níž koncem dubna 1986 došlo k výbuchu reaktoru ukrajinské jaderné elektrárny.

Přitažlivý formát hrané rekonstrukce reálných událostí je na televizním trhu v porovnání s jinými populárními žánry nevytěžený, a navíc vyžaduje značné prostředky i tvůrčí úsilí. Autoři pětidílné minisérie, která vznikla v koprodukci americké HBO a britské televize Sky, se proto věnovali důsledným rešerším i studiu dobové každodennosti a Černobyl se i díky tomu rozpíná do obdivuhodného záběru.

Snímek z nového seriálu Chernobyl od HBO a Sky

Tragédie. Zatajování. Zneužívání

Mapuje okamžiky těsně po havárii, zoufalé snažení zabránit dalším tragédiím, pátrání po jejích příčinách a souvislostech i zdlouhavé a komplikované odstraňování škod. Nejpůsobivější je ale ve zprostředkování střetu člověka s čímsi, co jej naprosto přesahuje a vymyká se všem jeho zkušenostem i snahám o pochopení. Týká se to exploze samotné, ke které nemohlo podle oficiálních činitelů nikdy dojít, soustavného zatajování technických parametrů reaktoru před zaměstnanci elektrárny a opravdového rozsahu celé havárie včetně potýkání se s jejími následky, k jejichž likvidaci neváhal sovětský mocenský aparát zneužít zástupy lidských zdrojů. Zároveň se tvůrci Černobylu pokusili postihnout mechanismy systému, pro který nemá život jednotlivce velkou cenu, a mentalitu společnosti přežívající v mnoha rozporech.

Nejlepší televizní seriály roku 2018. Hrané, dokumentární i animované

Nejlepší televizní seriály roku 2018

Od superhrdinů přes uvadající televizní hvězdy až po české maloměsto. Bilancujeme rok 2018 v seriálové tvorbě – jak televizní, tak online; světové i domácí. Přinášíme výběr z české, evropské i americké tvorby.

Tento aspekt opakovaně zdůrazňuje i showrunner, scenárista a producent Craig Mazin, který se z marketéra studia Disney a scenáristy podřadných komedií typu Scary Movie nebo Pařba v Bangkoku vypracoval do pozice, v níž může konečně zazářit. Ke každé epizodě Černobylu připravil samostatný podcast, kde stejně jako ve svém dalším pořadu o scenáristice Scriptnotes do detailů popisuje jednotlivé scény, vykládá dílčí podzápletky nebo rozebírá různá dramaturgická rozhodnutí a zajímavosti kreativního procesu. Vytěžil tak přirozenou touhu fanoušků po insiderství a obratně se ujal moderování hlavní debaty o celé sérii.

Velkolepá podívaná, která nechytračí

I pomocí těchto strategií je kolos Černobyl od počátku dimenzován jako velkolepá podívaná. HBO jej uvedla v době končící Hry o trůny a zatím je patrně jedinou televizní platformou, která si může vývoj podobného seriálového blockbusteru dovolit. Černobyl má vše potřebné k tomu, aby se stal fenoménem: Natáčelo se v realistických lokacích s vhodně obsazenými hvězdami Stellanem Skarsgårdem nebo Emily Watson a atraktivní téma, které je na západě součástí popkultury, na východě zase předmětem mýtů a nedořešených dějinných traumat, zpracoval Mazin bez ambicí publikum příliš poučovat nebo přechytračit.

Temný případ nikdy nebyl o případech. Proč třetí pokračování True Detective zapadlo?

True Detective (Temný případ), 3. řada

Po narychlo splácané druhé sezoně přišel hlavní tvůrce slavného seriálu True Detective Nic Pizzolato se solidním pokračováním. Velký ohlas u diváků nevzbudil. Jedinou ikonickou sezonou zatím zůstává ta první.

Naturalismus v zobrazování účinků radiace pak spolu se zkušeným televizním režisérem Johanem Renckem vyvažuje schematičností, s níž přistupují k soukromým lidským tragédiím, jako je třeba příběh vdovy po jednom z černobylských hasičů. Navzdory vrstevnatosti a mnohosti perspektiv, v níž katastrofu nahlédli, pracují s přehledně nastavenými deadliny i projevem herců, kteří své repliky často pronášejí s téměř divadelní dikcí a jejich gesta či výraz doznívají dostatečně dlouho na to, aby jejich motivace byly co nejzřejmější. Výjevy mrtvých srnek, prázdných dětských postýlek a opuštěných domácích mazlíčků svádějí k parodování a některá odůvodnění tvůrčího pragmatismu vyvolávají úsměv.

To je případ fiktivní postavy běloruské jaderné fyzičky Uljany Chomjukové, která spolu se stranickým byrokratem Borisem Ščerbinem a jaderným fyzikem Valerijem Legasovem zkoumá rozsah havárie. Mazin ve svém podcastu bezelstně přiznal, že k napsání této postavy jej motivovalo vysoké zastoupení žen v pozicích vědkyň a lékařek, které považuje za znak emancipace Sovětského svazu, aniž by ale vzal v úvahu demografické aspekty druhé světové války nebo skutečnost, že polovina národa seděla v gulazích.

Horníci z Tuly v minisérii Černobyl

Fascinace autenticitou

Kromě nadšených reakcí publika a dobrých kritických ohlasů vzbuzuje Černobyl mimořádný mediální zájem, který provází fascinace jeho autentičností. Rezonuje v nekonečném proudu rozhovorů s vědci i odborníky přes jadernou bezpečnost nebo srovnáváním série a jejích protagonistů s reálnými předobrazy a historickými událostmi. Zvlášť v našem prostoru tato zaujatost hraničí s obsesí. Možná je to dáno i tím, že sami pořád nejsme moc zvyklí zpracovávat nepříjemná témata z naší minulosti, a když už, tak formou veřejnoprávně nekonfliktní přehlídky hlavních dějinných milníků. Jaderná havárie v Černobylu patří k událostem, jichž jsme jako sovětský satelit byli součástí a tušíme v ní svoji ztranitelnost. Zároveň se i po více než třech dekádách debata stále odvíjí od primitivní rétoriky my versus oni, v níž se jasně vnímáme jako oběti totalitní diktatury. Udivená zvolání „Oni nám lhali!“ pomáhají udržet bezpečný odstup, který ale spíš brání v hlubším uvažování nad minulostí nebo zvýšené ostražitosti vůči současným autoritám.

Černobyl recenzujeme po zhlédnutí čtyř epizod.

Černobyl (USA / Velká Británie, 2019)
5 h 11 min, distribuce: HBO (premiéra 7. května 2019)

Hrají: Jared Harris, Stellan Skarsgård, Emily Wattson, Paul Ritter, Jessie Buckley, Barry Keoghan ad. 

Režie: Johan Renck
Scénář: Craig Mazin
Kamera: Jakob Ihre
Hudba: Hildur Guðnadóttir