Sepulkrální architektura.

Bohatší klientela si nechala hroby navrhnout renomovanými architekty. Ti měli tuto práci rádi. Mohli si třeba vyzkoušet nějaký motiv, který pak použili ve svých větších projektech. Mohli také prověřit různé materiály, zejména ušlechtilé druhy kamenů. Důležitou roli hrály různé detaily, zdobné konzoly věčných světel, zábradlí, kříž – prostě umělecká výzdoba a samozřejmě i písmo. Mnoho hrobek bylo rovněž zdobeno alegorickými plastikami, či portréty zemřelých.

Během procházky po hřbitově si také není možné nevšimnout, jak se v různých dobách uplatňovaly různé stylové módy. Máme hrobky ve stylu historismu, secese, ba i svérázného kubismu (těch pochopitelně není mnoho), ale také art deco, neoklasicismu nebo funkcionalismu. Každý architektonický styl se tedy promítl i do navrhování hrobek. A platí tu vlastně totéž, co u staveb: některé hrobky jsou invenční, jiné průměrné a najdou se i takové, které oko návštěvníka moc nepotěší.

Mistrem v navrhování hrobek byl zakladatel české moderní architektury Jan Kotěra. K tématu se vracel často a jeho náhrobky jsou malými architektonickými díly. Jeho nejčastějšími spolupracovníky byli sochaři Stanislav Sucharda a Jan Štursa.

Nejstarší hrobky navrhl Kotěra pro Nový židovský hřbitov na Žižkově. Ty úplně první – Robitschkova a Elbogenova – spolu dokonce sousedí. Architekt mohl navrhnout obě v podobném stylu, ale to by nebyl Kotěra. Ten naopak použil u každé z nich jiný materiál – jedna je z tmavé leštěné žuly a druhá z měkkého světlého pískovce. Pískovcová hrobka má měkkou secesní modelaci, ta žulová je naopak pojata přísně. Obě dohromady – byť vzájemně kontrastní – působí jako mimořádný umělecký celek. Další Kotěrovy hrobky najdeme zejména na Olšanských hřbitovech. Je na nich patrný posun od ozdobné secese ke strohé moderně.

A jak je to s těmi kubistickými náhrobky? Těch je skutečně jen pár a pocházejí z let 1912-1914. Jeden – pro Kučerovu rodinu - se nachází také na Olšanech a je dílem neznámého projektanta. Další dva vytvořil sám vynálezce architektonického kubismu Pavel Janák. Jde o náhrobek známého malíře Felixe Jeneweina na kutnohorském hřbitově a o hrobku pro rodinu Gutfreundovu ve Dvoře Králové. Architekt Emil Králíček byl autorem náhrobku rodiny stavitele Nejedlého na hřbitově v Mnichově Hradišti.

Za první republiky byly populární bohatě zdobené náhrobky ve stylu art deco neboli národního dekorativismu, těch je velké množství. Také funkcionalistických hrobů najdeme skoro na každém hřbitově několik. Jsou z ušlechtilého kamene, tvarově jednoduché, až asketické, nechybějí ale různé kovové detaily, provedené obvykle v chromované oceli.

Je smutné, že dnešní doba je v této oblasti úpadková. Náhrobní kameny se vyrábějí sériově, většinou z umělého kamene. Není divu, že pohled na moderní část našich hřbitovů je dosti skličující. Najít náhrobek, který je výtvarně invenční, je dost těžké, kvalitních výtvarných děl je také jako šafránu. Je to škoda a nelze než doufat, že se situace změní k lepšímu.