Sebevražda jako základní lidské právo. Román Vysněná smrt otevírá zásadní otázky lidské existence

Přebal knihy Leeny Krohnové: Vysněná smrt|foto:Nakladatelství Dokořán

Dílo označované za jeden z nejambicióznějších počinů finsky psané beletrie posledních desetiletí pojednává o řadě témat, která jsou pro tvorbu Leeny Krohnové typická – o podstatě lidství, hranici mezi životem a smrtí nebo snem a skutečností, a v neposlední řadě též o četných otázkách z oblasti etiky či umělé inteligence. Protagonistkou příběhu zasazeného do nepříliš utěšené blízké budoucnosti je nespavostí trpící postarší anestezioložka Lucia.

Anestezioložka v roli zpovědnice

Hlavní hrdinku a vlastně i její funkci v románu do značné míry charakterizuje následující věta: „Lucia byla zběhlá nejen v základech neurologie lidské mysli, ale i v mnoha alternativních naukách a hypotézách.“ A právě nejrůznější koncepty a teorie, týkající se převážně lidské konečnosti a posmrtné existence, reprezentují v knize jednotlivé postavy, s nimiž Lucia postupně přichází do styku. Hlavní hrdinka k tomu dostává hned trojí příležitost, neboť působí nejen v městské nemocnici, ale i ve dvou zvláštních soukromých institucích, nabízejících lidem smrt, potažmo nesmrtelnost. 

Tou první je firma nesoucí výmluvný název Vysněná smrt, která svým klientům nabízí různé způsoby sebevraždy, jež byla v dotyčném světě zákonem prohlášena za základní lidské právo. Naproti tomu kryonická společnost, které se přezdívá Mrazírna, uchovává těla čerstvých nebožtíků, kterým slibuje nový život v technicky vyspělejší budoucnosti. Už samotná povaha obou zmíněných zařízení přitom dává tušit, že se Lucia ve své praxi setkává s množstvím nevšedních lidských osudů a příběhů, přinášejících s sebou celou řadu témat i otázek.

Vysněná smrt není dílem, které by vám dalo zapomenout na vlastní život, ba právě naopak – připomene vám, co všechno a jak snadno můžete každým okamžikem nenávratně ztratit, nezřídka dokonce vlastním přičiněním. Avšak hloubavý čtenář hledající v literatuře spíše podněty k sebereflexi, potažmo reflexi lidského údělu vůbec, rozhodně nebude četby románu Leeny Krohnové litovat.