Scény z manželského života posté
Nadpis článku může někomu znít jako věta k filmové klapce. Pravda je sice jiná, ale asociace je na místě. Jedná se totiž o stou reprízu inscenace hry Ingmara Bergmana, který jakožto filmový autor a režisér tutéž látku nejprve zpracoval jako film a teprve pak jako divadelní hru. Po této informaci již je jasné, že nejde o stou klapku, neboť takový režisér jako Bergman jistě neměl tolik klapek na záběr. Nu a jeho český divadelní protějšek Karel Kříž zase byl natolik schopný, že se inscenace od roku 1998 dočkala již sté reprízy v pátek 19. 11. ve zkušebně Divadla na Vinohradech.
Podle Evy Režnarové, která zde spolu se Svatoplukem Skopalem hraje hlavní manželský pár, byla každá repríza jiná. V komorním prostředí zkušebny daleko více záleží na složení publika než na velké scéně, kde ostatně Scény byly uvedeny desetkrát. Blízkost diváka přináší jasnější sepětí hlediště s jevištěm, a je-li chladné publikum, není ani tolik vášní na jevišti. A tak tedy i stá repríza, kterou jsem zhlédl, byla jiná. Nicméně v tom hlavním byla patrně stejná jako 99 předchozích, tedy ve své kvalitě, umožňující takový počet repríz. Po filmovém zpracování prý přišla vlna rozvodů. Pražské divadelní provedení patrně rozvodovost nezvýšilo, ale mnozí se jistě v postavách hry nalezli.
Někdo v ústředním páru Marianne (Eva Režnarová) a Johana (Svatopluk Skopal), které sledujeme v průběhu let od šťastného manželství, přes Jeho odchod s mladší, Jeho návraty, Její nové vztahy, až po nová manželství obou, při nichž se ovšem bývalí manželé tajně schází jako milenci. Jiní se mohli vidět v páru Petera (Martin Davídek) a Katariny (Barbora Munzarová), které už pojí jen majetkové otázky. Někdo zas v paní Jakobiové (Daniela Kolářová), která se rozvádí po 25 letech manželství, protože manželství bylo a je bez lásky. Proč tak dlouho čekala a upírala si volnost? Jako mnozí - kvůli dětem. A že bude sama? Ví to, ale nemůže žít bez lásky.
Paradoxy všedního života sehrané s lehkostí i naplněné emocemi a především jako ze života. Nebýt drobných zcizováků, kterými postavy ohlašují názvy jednotlivých scén, máme pocit, že koukáme špehýrkou časoprostoru do nejniternějšího soukromí skutečných lidí. Je to představení silné a odstrašující a v podstatě ani nevím, komu z vás, milí čtenáři, jej doporučit. Čerstvě zamilovaným může ubrat iluzí, ve šťastně ženatých probudit hloubání nad vztahem, předrozvodovým a porozvodovým párům zase může přidat depresí. A přece těm všem je zároveň doporučuji. Nedělejme si iluze, ale ani nepropadejme skepsím. Na divadle je vše vždy tak trošku v čiré esenci, která je v životě roztroušena v tisících drobných problémech. A je-li některý z nich ten váš, třeba vás pohled na něj přiměje k řešení. A pokud ne, budete mít alespoň silný divadelní zážitek. Ale pozor, pro lístky si jděte včas - i po stu repríz je o inscenaci zájem!
Nejposlouchanější
-
Thomas Bernhard: Prezident. Nekonečná samomluva mocných
-
Jacques Cazotte: Zamilovaný ďábel. Ivan Trojan jako šlechtic, který si zahrává s temnými silami
-
Osudy Miroslava Donutila. Rozhlasové vzpomínky divadelního, filmového a televizního herce
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
