Sándor Márai: Svobodně mlčet
„Co to znamená být ve světě spisovatelem v jazyce osamoceného národa, postrádajícího jakékoli společenství,“ zamýšlí se nad svým údělem maďarský spisovatel Sándor Márai. Vzpomínkovou knihou Země, země! listuje Alfred Strejček. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Maďarský prozaik, esejista a publicista Sándor Márai napsal svá nejvýznamnější díla ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století, kdy patřil k nejváženějším maďarským autorům, pak byl na půlstoletí prakticky zapomenut. Počátkem 21. století začíná jeho tvorba (prózy Svíce dohořívají, Odkaz Ester, Host v Bolzánu, Zpověď) vycházet znovu a stává se skutečnou literární senzací.
Sándor Márai se narodil 11. dubna 1900 v Košicích ve staré měšťanské rodině. Po studiích v Budapešti, Frankfurtu nad Mohanem a Paříži (1919–1928) začal psát verše, stal se novinářem. Po roce 1948 emigroval z Maďarska, žil ve Švýcarsku, Itálii. Márai je znám jako mistr elegantního, brilantního a hutného stylu, patří k zakladatelům moderní maďarské esejistiky.
V emigraci se věnoval zejména psaní svého obsáhlého Deníku a vydal řadu děl, z nichž nejvýznamnějším jsou vzpomínky s názvem Země, země!, v nichž líčí tragickou situaci poválečného Maďarska, které se má stát předobrazem nové tragedie střední Evropy.
Sándor Márai si vzal život 22. února 1989 v kalifornském San Diegu.
Nejposlouchanější
Eduard Bass: Purkmistr z Podskalí. Příběh sirotka, který držel vorařské bidlo i život pevně v rukách
-
Balla: Velká láska. Opravdový milostný román, nebo nesmlouvavý a ironický pohled na současný svět?
-
Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Idiot. Nadčasový příběh o víře, že dobrota může změnit lidská srdce
-
Srdce, kosti, petržel, šalvěj, rozmarýn, tymián, Art Garfunkel a Paul Simon pohledem Pavla Klusáka
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
