Povídky z války Arnošta Lustiga, Lenky Reinerové, Jana Čepa, Jiřího Hájíčka a dalších českých autorů

Do vltavské Povídky jsme tentokrát vybrali texty autorů, kteří válku poznali na vlastní kůži – Lenku Reinerovou, Jana Čepa, Josefa Koenigsmarka nebo Arnošta Lustiga – a vedle nich uslyšíte texty současných českých prozaiků – Jiřího Hájíčka, Petra Pazdery Payna a Dalibora Fundy, kteří se nechali inspirovat skutečnými událostmi nebo příběhy členů vlastní rodiny. 

Lenka Reinerová: Pták zrána

Dějištěm povídky německy píšící pražské spisovatelky Lenky Reinerové je pařížské vězení na počátku druhé světové války. Autorka v ní zpracovala své vlastní zážitky. V roce 1939 uprchla před nacisty do Paříže. Bydlela v pověstném Domě československé kultury na Montparnassu. Jednoho rána ale byla spolu s dalšími emigranty z Československa zatčena policisty v civilu a bez obvinění uvězněna. A právě do pařížského ženského vězení Petite Roquette nás Lenka Reinerová zavádí ve své povídce Pták zrána.

Jan Čep: Květnové dni

Prozaik a překladatel, mistr povídky a eseje Jan Čep prožil více než polovinu svého dospělého života v emigraci. Do Francie se uchýlil po roce 1948 a v Paříži v roce 1974 zemřel. Květnové dni, v nichž hlavní postava je autorovo alter ego, najdeme v povídkovém souboru Polní tráva z roku 1946. Jde o zejména v té době odvážnou reflexi posledních dnů druhé světové války.

Jiří Hájíček: Bezejmenný

Je léto roku 1944 a u obce Purkarec nedaleko Českých Budějovic seskočilo několik československých výsadkářů vyslaných z Londýna. Jejich úkolem bylo posílat do Anglie zprávy z protektorátu. Operace s krycím názvem GLUCINIUM ale nezačala dobře. Výsadkáři měli totiž původně přistát u Tábora. A operace bohužel neměla ani dobrý konec. Vypráví o ní povídka Bezejmenný, jejímž autorem je českobudějovický spisovatel Jiří Hájíček, který se při psaní inspiroval skutečnou událostí.

Petr Pazdera Payne: Epizodní role

Povídka, kterou autor napsal přímo pro rozhlas. Hlavní postavou je ne příliš úspěšný herec. Když se ovšem po nezdařené zkoušce v divadle vydá válečnou Prahou ke svému zubaři, ukáže se, že hrát v některých příbězích jen vedlejší role vlastně není vždycky tak špatné.

Josef Koenigsmark: Motýlí kvas

Mladá dvojice si řadu let po válce udělá výlet do pohraničí, do míst, kde kdysi bývala stará německá osada. Dnes jsou tam jen ruiny původních stavení, osamělé hrušně a jabloně uprostřed náletu, zbytek mostku odnikud nikam. Znovu tu však ožívají tragické příběhy druhé světové války. Povídka plzeňského rodáka, dramatika a kabaretiéra, básníka a spisovatele Josefa Koenigsmarka z knihy Motýlí kvas (1969). V roce 1944 byl nacisty uvězněn za odbojovou činnost, v únoru 1945 se mu ale podařilo uprchnout.

Arnošt Lustig: Deník ženy z Odvšivovací stanice

Kola továrny na smrt se na podzim roku 1944 otáčí na plné obrátky. Šikovatel Johann Liebchen má v koncentračním táboře Majdanek na starosti dozor nad Odvšivovací stanicí. Při své poslední službě náhodou najde v šatech jedné ze zavražděných židovských žen její deník. Zápisky stejně staré dívky, jako je on, mu změní život. Změní, ale nezachrání...

Sugestivní povídka Arnošta Lustiga z knihy Deštivé poledne (2005) je jednou z mnoha próz s tematikou holocaustu, které napsal. Sám byl už jako patnáctiletý poslán do Terezína, poté do Osvětimi a do Buchenwaldu. Podařilo se mu uprchnout z transportu smrti a nacistické běsnění přežil.

Dalibor Funda: Marianna

Povídka z knihy Poslední promítač ze Sudet situované do pohraničí v době předválečné a válečné. Jejich hrdinové jsou obyčejní lidé, jejichž národní identita v prostředí česko-německého soužití, národnostních a politických konfliktů zpravidla není jednoznačně vymezena. Žijí spíše navzdory, mimo neúprosnou logiku nacionálních a jiných ideologií. Dalibora Fundu k napsání povídkové knihy částečně inspirovaly i příběhy jeho rodiny.