S noblesou, s radostí, se zaujetím. Osudy Charlotty Kotíkové – newyorské kurátorky a pravnučky TGM

V úvodu svého rozhlasového vzpomínání si Charlotta Kotíková vybavuje jednotlivé střípky z konce války – světlo, koně na Kampě, vítání vojáků vlaječkami. Daleko jasněji má dětství spojené se zahradou v Rybné nad Zdobnicí, kde část roku žila a hospodařila se svou babičkou Mílou Masarykovou-Slavíčkovou, jednou ze zásadních osobností svého života. Městský život má naopak spojený s Prahou a také s procházkami hlavním městem, na které ji coby už asi čtyřletou brával o víkendech tatínek dr. Emanuel Poche a neúnavně ji – coby znalec barokní Prahy – vyprávěl o jednotlivých architektonických památkách.

Čtěte také

Charlotta Kotíková: Umění nikdy nebude tak populární, aby se o něj zajímali všichni lidé

Po maturitě přemýšlela, co dál. V širokém příbuzenstvu byla řada umělců – malíři, hudebníci, filmař (např. Eva, Jiří, Jan Slavíčkovi, Ivan a Mikuláš Medkové, Eva Medková, maminka Herberta Masaryková – klavíristka), takže po krátkém váhání se Charlotta zaměřila na dějiny umění. Studovat ale kvůli původu nemohla, na čas zakotvila v Židovském muzeu v Praze, kde zpracovávala kresby dětí z Terezína, poté po třech letech přešla do Národní galerie do sbírky orientálních kultur a začala navštěvovat kurs dějin umění v rámci večerního studia na UK v Praze. V červnu 1968 graduovala, v srpnu přišli Rusové…

Nový život

V lednu 1970 Charlotta (vdaná Kotíková) odjíždí s malým synem za manželem do Ameriky, kde je Petr Kotík na stáži na Univerzitě v Buffalu. „Já jsem hrozně váhala, protož když emigrujete, tak tu necháváte blízké lidi, svou zemi, vzpomínky, to je hrozně těžký. Předtím i potom. S tím se člověk vlastně vyrovnává pořád. A navíc, neodjížděla jsem s tím, že tam zůstanu navěky, to jsem si nějak neuměla srovnat, to bylo na mě zpočátku moc.“

Pravnučka prezidenta T. G. Masaryka Charlotta Kotíková na snímku z roku 2012|foto:MF Dnes, Profimedia

V roce 1970 nicméně začala žít nový život v Americe. Poměrně brzy získala práci v Allbright-Knox Art Gallery, kde pracovala 13 let. Rodina se mezitím rozrostla ještě o syna Jana a v roce 1983 se přestěhovali do New Yorku, kde Charlotta Kotíková začala pracovat v Muzeu výtvarného umění v Brooklynu a postupem času se stala hlavní kurátorkou muzea. 

Ta otevřenost, vstřícnost k lidem, kteří jsou odjinud a i trochu atypičtí, ta mě vždycky bavila.

„Záležitost, která mě potěšila a potvrdila, že snad tu práci dělám dobře, bylo, že jsem navrhla (s požehnáním pana ředitele samozřejmě), aby USA na bienále v Benátkách reprezentovala Louise Bourgeois. Bylo to přijato a já jsem se stala v roce 1993 americkou komisařkou pro Spojené státy. Ona byla Francouzka, já Češka a reprezentovaly jsme Spojené státy. Ta otevřenost, vstřícnost k lidem, kteří jsou odjinud a i trochu atypičtí, ta mě vždycky bavila.“

V současné době pracuje Charlotta Kotíková jako nezávislá kurátorka, vyučuje, poměrně často jezdí do Česka, spolupracuje s organizacemi, které podporují mladé umělce, sleduje je a snaží se je prosadit a představit na americké půdě.

Charlotta Kotíková|foto:Martina Mašková, Český rozhlas, Český rozhlas

V rozhlasových osudech komentuje také společenskou a politickou situaci tehdejšího Československa, hovoří o těžké době rodiny v 50. letech, popisuje americké prostředí let sedmdesátých, zabydlování se v jazyce, dobu nástupu pop artu, hovoří o práci kurátorky, o uspořádaných výstavách. S noblesou, s radostí, se zaujetím.