S noblesou, s radostí, se zaujetím. Osudy Charlotty Kotíkové – newyorské kurátorky a pravnučky TGM

20. červenec 2022

Ke vzpomínkám mám komplikovaný vztah, nejsem k nim tak moc vázaná. Mě zajímá budoucnost, něco, co jsem ještě nezažila, neviděla. Minulost už je uzavřená kapitola. Ale zkusíme to…,“ říká na začátku svého vyprávění Charlotta Kotíková, kunsthistorička, kurátorka brooklynského muzea výtvarného umění v New Yorku a pravnučka TGM.

Připravila: Vladimíra Bezdíčková
Natočeno: v roce 2018

V úvodu svého rozhlasového vzpomínání si Charlotta Kotíková vybavuje jednotlivé střípky z konce války – světlo, koně na Kampě, vítání vojáků vlaječkami. Daleko jasněji má dětství spojené se zahradou v Rybné nad Zdobnicí, kde část roku žila a hospodařila se svou babičkou Mílou Masarykovou-Slavíčkovou, jednou ze zásadních osobností svého života. Městský život má naopak spojený s Prahou a také s procházkami hlavním městem, na které ji coby už asi čtyřletou brával o víkendech tatínek dr. Emanuel Poche a neúnavně ji – coby znalec barokní Prahy – vyprávěl o jednotlivých architektonických památkách.

Čtěte také

Po maturitě přemýšlela, co dál. V širokém příbuzenstvu byla řada umělců – malíři, hudebníci, filmař (např. Eva, Jiří, Jan Slavíčkovi, Ivan a Mikuláš Medkové, Eva Medková, maminka Herberta Masaryková – klavíristka), takže po krátkém váhání se Charlotta zaměřila na dějiny umění. Studovat ale kvůli původu nemohla, na čas zakotvila v Židovském muzeu v Praze, kde zpracovávala kresby dětí z Terezína, poté po třech letech přešla do Národní galerie do sbírky orientálních kultur a začala navštěvovat kurs dějin umění v rámci večerního studia na UK v Praze. V červnu 1968 graduovala, v srpnu přišli Rusové…

Nový život

V lednu 1970 Charlotta (vdaná Kotíková) odjíždí s malým synem za manželem do Ameriky, kde je Petr Kotík na stáži na Univerzitě v Buffalu. Já jsem hrozně váhala, protož když emigrujete, tak tu necháváte blízké lidi, svou zemi, vzpomínky, to je hrozně těžký. Předtím i potom. S tím se člověk vlastně vyrovnává pořád. A navíc, neodjížděla jsem s tím, že tam zůstanu navěky, to jsem si nějak neuměla srovnat, to bylo na mě zpočátku moc.

Pravnučka prezidenta T. G. Masaryka Charlotta Kotíková na snímku z roku 2012

V roce 1970 nicméně začala žít nový život v Americe. Poměrně brzy získala práci v Allbright-Knox Art Gallery, kde pracovala 13 let. Rodina se mezitím rozrostla ještě o syna Jana a v roce 1983 se přestěhovali do New Yorku, kde Charlotta Kotíková začala pracovat v Muzeu výtvarného umění v Brooklynu a postupem času se stala hlavní kurátorkou muzea. 

Ta otevřenost, vstřícnost k lidem, kteří jsou odjinud a i trochu atypičtí, ta mě vždycky bavila.

Záležitost, která mě potěšila a potvrdila, že snad tu práci dělám dobře, bylo, že jsem navrhla (s požehnáním pana ředitele samozřejmě), aby USA na bienále v Benátkách reprezentovala Louise Bourgeois. Bylo to přijato a já jsem se stala v roce 1993 americkou komisařkou pro Spojené státy. Ona byla Francouzka, já Češka a reprezentovaly jsme Spojené státy. Ta otevřenost, vstřícnost k lidem, kteří jsou odjinud a i trochu atypičtí, ta mě vždycky bavila.

V současné době pracuje Charlotta Kotíková jako nezávislá kurátorka, vyučuje, poměrně často jezdí do Česka, spolupracuje s organizacemi, které podporují mladé umělce, sleduje je a snaží se je prosadit a představit na americké půdě.

Charlotta Kotíková, vnučka Tomáše Garrigue Masaryka

V rozhlasových osudech komentuje také společenskou a politickou situaci tehdejšího Československa, hovoří o těžké době rodiny v 50. letech, popisuje americké prostředí let sedmdesátých, zabydlování se v jazyce, dobu nástupu pop artu, hovoří o práci kurátorky, o uspořádaných výstavách. S noblesou, s radostí, se zaujetím.

Spustit audio

Související