Osudy Josefa Rauvolfa. Rozhlasové vzpomínání překladatele a publicisty
„Mohl jsem být šéfem gangu, bankéřem, mohl jsem sedět u mikroskopu a bádat, anebo taky slintat v kleci v blázinci,“ říká ve vltavských Osudech Josef Rauvolf. Z energického kluka ze Sudet, do jehož genetické šroubovice se silně propsal poválečný rodný Cheb, se ale po cestě stal přední český překladatel a kulturní publicista.
Jeho jméno si mnozí spojí hlavně s překlady textů amerických beatniků, především Jacka Kerouaca a Williama Burroughse. Byl to právě nekompromisní Burroughsův Nahý oběd, který mu otevřel dveře nejen do beatnické literatury, ale později i k přímému kontaktu a přátelství s jejími aktéry. Silná osobní vazba ho po část života pojila především s vůdčím hlasem beat generation, básníkem Allenem Ginsbergem.
Jak ale ukazují vltavské Osudy, bylo by chybou rámovat jeho život jen touto škatulkou. Odkrývá se v nich totiž mnohem vrstevnatější osobnost, která nevyrůstá jen z šíře znalostí české a světové literatury, ale i z úzkého vztahu k výtvarnému umění nebo filmu. Vedle Arthura Rimbauda, Antonina Artauda, Henryho Millera nebo Julia Cortázara se tak jeho vyprávěním proplétají i hlasy mnohých dalších hledačů světla, pravdy a poznání. Nechybí mezi nimi ani zenoví mistři nebo malíř, básník a neúnavný dobyvatel skrytého William Blake.
Významnou součástí Rauvolfova života tvořila a stále tvoří i práce na poli kulturní publicistiky. V Osudech vypráví i o svém intenzivním vztahu k hudbě, která ho provází od mladických let. Neminou vás vzpomínky na Eda Sanderse a jeho newyorskou kapelu The Fugs či na osobní setkání a rozhovory s Davidem Bowiem, Nickem Cavem nebo Iggy Popem. Stranou nezůstanou ani návraty do doby, kdy jako šéfredaktor řídil redakci časopisu Rolling Stone z vrátnice, kde roky pracoval jako noční vrátný.
Po výpravách do krajin dětství, do dob studií v knihovnické škole a později i na Karlově univerzitě nás vezme i na divoké jízdy Prahou, nesené na vlnách alkoholového opojení. Otevřeně pak zúčtuje i s alkoholovou závislostí – zprvu múzou, později nočním i denním běsem a démonem. Pouť neklidné duše ale nakonec spěje ke stanici „happy end“.
Ano. Navzdory všem temnotám, propadům, bolestem, všem těm sezónám v pekle jsem smířený a šťastný.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Inger Johanne Strøm: Blizkabytost.com. Ironický pohled na problém lidské osamělosti
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
