Rudolf Medek: Plukovník Švec. Muž, který legionářské službě v Rusku zasvětil celý život

8 fotografií

Plukovník Josef Jiří Švec stál v roce 1914 u zrodu České družiny v Kyjevě a legionářské službě v Rusku zasvětil celý další život. Zúčastnil se bitvy u Zborova, velel v bojích o města Penza či Kazaň, stál u zrodu úspěchu i slávy československých jednotek, ale byl rovněž přítomen postupné ztrátě jejich iluzí, rostoucímu vyčerpání a ničivému rozkladu morálky. On sám byl formován sokolskými zásadami a svými názory i jednáním hájil myšlenky národní svobody, odvahy k činu a vojenské i lidské cti – pro ně bojoval a pro ně se rozhodl ukončit svůj život. Stalo se tak v Aksakovu 25. října 1918, tři dny před vyhlášením nové Československé republiky.

Osud plukovníka Švece inspiroval o deset let později básníka, dramatika a dřívějšího legionáře Rudolfa Medka k vytvoření stejnojmenného dramatu, které, přes různé kritické hlasy z kruhů vojenských i literárních, dosáhlo ve své době ojedinělého diváckého úspěchu – nejen jako připomínka prvoválečného hrdiny, ale s postupujícím stínem nacismu, který sílil nad Evropou, také jako zřetelný obraz hodnot, k nimž je třeba se vracet, posilovat je a rozvíjet.

Dlouhá cesta na východ

Tři dějství dramatu přibližují (s příslušnou mírou umělecké licence) tři zastavení Švece a jeho mužů mezi květnem a říjnem 1918 na dlouhé cestě Ruskem směrem na východ, odkud se vojáci měli po moři vydat zpět na západní frontu. Ač měly legionářské vlaky slíbený volný průjezd, bolševické jednotky se jim snažily všemožně bránit. Švece zastihujeme nejprve u města Penza, kde na naléhání svých vojáků přebere od ruského generála velení a díky odhodlání a statečnosti legionářů město osvobodí z rukou bolševiků. Následně sledujeme jeho jednání se zástupci Kazaně, volžského přístavního města, jež československé jednotky dobyly a nyní s vypětím sil hájí proti rudým. Díky nečinnosti ruské armády i lhostejnosti místních jsou ale legionáři nakonec nuceni z Kazaně ustoupit. Naposledy potkáváme Švece v nádražní stanici Aksakovo, kde mu vojsko, vysílené neustálým nasazením v náročných podmínkách a ovlivněné agitací z vlastních řad, vypoví poslušnost. Teprve fatální čin, pro který se Švec v bezvýchodné situaci rozhodne, dokáže vojákům znovu připomenout hodnoty a cíle, pro něž má smysl bojovat.

Medkovo drama pro rozhlas adaptoval Jaroslav Vostrý a režie se ujal Lukáš Hlavica. Díky neschematickému výkladu, využití působivé hudby Matěje Kroupy a především výborné spolupráci s herci – vedle Ivana Trojana v titulní roli plukovníka Švece také s Martinem Myšičkou, Igorem Barešem, Petrem Lněničkou a dalšími – přináší hra s odstupem více než sta let od válečných událostí nečekaně živý obraz osudů a charakterů a promlouvá k současnému posluchači s překvapivou naléhavostí.