Rovné silnice, vysoké domy, rušné ulice. Když je možnost jet do Ameriky, rozbuší se mi srdce, říká ilustrátor Jindřich Janíček

Jako dítě chtěl hrát Jindřich Janíček hokej. Ve znojemském mládežnickém oddíle zastával post třetího brankáře, a když v jednom zápase dostal několik gólů, zakusil na vlastní uši a nervy, co obnáší být součástí týmu plného přespříliš ambiciózních chlapců a jejich naštvaných rodičů. Přestoupil proto do florbalového týmu, když se však blížily přijímačky na střední školu, maminka Jindřichovi doporučila, ať sport nechá stranou a soustředí se na to, co mu jde nejlíp: na kreslení.

Ilustrátor Jindřich Janíček a knižní grafička Nikola Klímová (Take Take Take)|foto:Puf creatif

Dnes patří Jindřich Janíček, absolvent animace ve Zlíně a ilustrace na UMPRUM, mezi ilustrátorskou špičku, za svou práci dostal cenu Czech Grand Design a s manželkou, grafičkou Nikolou, provozuje malé nakladatelství Take Take Take. Vydal v něm například oceněnou svérázně ilustrovanou Ústavu České republiky, o níž ve Vizitce mluvil detailně. „Spolupracoval jsem taky s Národním parkem Podyjí, jeho ředitel nakoupil spoustu mnou ilustrovaných ústav a dává je českým i rakouským politikům jako dárek,“ usmívá se.

Volný komiks ilustrátora Jindřicha Janíčka|foto:Jindřich Janíček

Špatně si zavázal tkaničky

Ačkoliv Janíček ilustruje knihy nejrůznějšího ražení – jako foglarovský zelenáč se pustil dokonce i do Dobrodružství v zemi nikoho –, speciální místo v jeho portfoliu má právě sport. Kromě hokeje jej aktivně zajímá i lezení (které prozatím nikdy nekreslil), jeho rukopis je ale úzce spjatý zejména s běžeckým časopisem B. I za přílohu jednoho z „Béček“ – komiks 75 stupňů Fahrenheita, inspirovaný bostonským maratonem z roku 1982 – ostatně dostal ilustrátorskou cenu Czech Grand Design. „Název komiksu odkazuje k teplotě bostonského vzduchu. Ve sportovních příbězích mě vždycky baví hledat zajímavosti, konkrétně tady jsem třeba nakreslil, jak si jeden z favoritů špatně zavázal tkaničky a téměř nestihl start. Než jsem se dostal k samotnému závodu, polovina knížky byla pryč,“ říká.

Čtěte také

Běhání mě nezajímá, proto kreslím závody, říká ilustrátor Janíček, který vyhrál Book in Progress

Ve Vizitce mluvil také o svých dojmech z předloňského mistrovství republiky v atletice, které pozoroval právě kvůli ilustracím: překvapily ho rádoby vtipné, sexistické poznámky směrem k atletkám a také velká míra machismu, typická například pro hokejová utkání. Řeč přišla i na jeho magisterský projekt, v rámci nějž zpracoval kufr plný vzpomínek svého dědy – legionáře. Všech pět set kusů knížky s názvem K večeru spustil se déšť se nakonec prodalo a čeká ji dotisk.

Minulý rok byl Jindřich Janíček na literární rezidenci v Broumově, kde začal kreslit cestopis ze Seattlu a Vancouveru. Původně to měl být jen krátký sešit, prozatím ale nabobtnal na 120 stran. Ilustrace zachycují severoamerickou dovolenou, již absolvoval se svou ženou, a vyjít by měly pod hlavičkou nakladatelství Paseka. „Některé lidi asi nemusí zajímat, že jsme byli na skvělé dovolené, ale je tam i spousta odboček k historii a politice USA. Pak mám taky rozkreslenou přílohu o tom, proč mě Amerika a její města tak zajímají,“ konstatuje s tím, že to vlastně dodnes netuší. Kořeny ale cítí v dětství, kdy se s tátou díval na film Casper o malém duchovi. „Začíná to tím, že se rodina stěhuje z Nového Mexika do Maine. Ptal jsem se táty, proč mají v Americe tak rovné silnice. Vím, že bych tam žít nechtěl, ale vždycky, když se ukáže, že je možnost do Ameriky jet, rozbuší se mi srdce.“

Jindřich Janíček, ilustrátor|foto:Michael Erhart,Český rozhlas