Roste Nuselský most a vysílat se dá skoro bez cenzury. Sledujte rok 68 očima Jaroslava Hlase

8. červen 2018
zpravodajské studio v Československém rozhlase v roce 1968

Je mu přes třicet, dělá v rozhlase a promlouvá z doby před padesáti lety. Jaroslava Hlase přivedli na svět členové Rešeršního oddělení a knihovny Českého rozhlasu.

„Je to pro nás způsob, jak umožnit lidem ponořit se do tehdejší každodennosti a ukázat jim, že rok 1968 nebyla jen sovětská invaze, i když to tak z dnešní vzdálené perspektivy může vypadat. Děla se spousta zajímavých věcí, třeba v USA nebo v Evropě, které svým způsobem dosahovaly i do Československa,“ říká Miroslav Tomek, jeden z Jaroušových duchovních otců. „Základem pro nás jsou odborné knihy k tématu, kterých máme v knihovně rozhlasu velké množství, a orientujeme se i podle archivních zvukových záznamů,“ vysvětluje Tomáš Dufka, druhý z tvůrců fiktivního twitterového účtu, kde se berou informace, o které se Jarouš se čtenáři dělí.

První příspěvek zveřejnil Jaroslav na 1. máje a vy se v krátkém přehledu můžete seznámit s tím, co už na sebe prozradil.

Jmenuji se Jaroslav Hlas, ale znát mě můžete i pod přezdívkou @jarous68. Jednou po cestě do práce mě napadlo podělit se s vámi o své názory a myšlenky, a tak to od té doby dělám téměř každý den.

Občas se připletu do situací, které docela dobře vystihují dobu, ve které #ziju68.

Jindy mám zase náladu psát o osobnějších věcech. Můj #denik68 má už poměrně dost stránek a dočtete se v něm např. i to, že bydlím u rodičů na Těšnově. Ptáte se proč? Rozvod je rozvod a byt si jen tak nenapískám.

Mou životní kotvou je momentálně hlavně #rozhlas. Na svou práci nedám dopustit, stejně jako ostatní kolegové v redakci. Lépe se nám dýchá od té doby, co cenzura přestala de facto existovat.

Baví mě sledovat aktuální domácí zpravodajství…

… pražskou každodennost…

… a po práci a o víkendu si vždycky najdu čas i na #filmy68, #knihy68 nebo #sport68.

Zajímám se ale i o dění v zahraničí. Tím spíš, že má mladší sestra #marie68 od loňska studuje v Saint-Germain-en-Laye u Paříže na lyceu. Psal jsem si s ní do doby, než ve Francii vypukla stávka a poštovní služby se zastavily. Měla by se ale už brzo vrátit domů do Prahy.

Nicméně jestli se ptáte, co teď mou hlavu zaměstnává úplně nejvíc, pak je to #irena68. Kolegyně z práce, která se nedá přehlédnout.

A to jsem vám ještě nevyprávěl, jak se hádám s tátou kvůli odlišným názorům na SSSR a reformní proces v KSČ. To zas příště. Až v sobě najdu dost odvahy, rozpovídám se i o své bývalé manželce. Dejte mi ale čas.

Díky za přízeň.

Jarouš Hlas

Celé ArtCafé, jehož hlavním tématem byla nová výstava Michala Škody a do kterého vybrala hudbu Eliška Svobodová, si můžete poslechnout zde: