Rodinné historky

"Babička je volyňská Češka a vždy nám vyprávěla příběh, který se měl udát v jedné vesnici na Ukrajině. Mladý pár se měl brát, v té oblasti se musel ve svatební den držet půst. Nevěsta měla ale strašný hlad, a tak šla tajně do sklepa, kde rychle zhltla naložený sýr. Lekla se, že někdo jde a načape jí, a jak se lekla, sýr jí zaskočil a zalkla se. Místo svatby tak byl pohřeb. Podle tradice se nevěsta, která zemře ve svatební den, má pohřbít ve svatebních šatech a se všemi šperky. Pohřbili jí tedy tak, což se rychle rozkřiklo po okolí, a hned té noci přišli vykradači hrobů, mladíci z vedlejší vesnice. Vykopali rakev, otevřeli jí a jali se nevěstu okrádat. A jak nevěstu svlékali ze svatebních šatů, jeden jí kopl kolenem do zad, ta se rozkašlala a vykašlala sýr, který jí dávil. Zloději se zalekli a hned utekli. Zmatená nevěsta se vydala k domovu. Rodiče jí ale nechtěli otevřít dveře, protože si mysleli, že je duch, že je jde potrestat, protože při pohřbu třeba na něco zapomněli. Do domu ji pustila až teta, která nevěřila pověrám."

"Jednu dobu jsem pracovala jako dojička krav. V té době se kvůli nedostatku elektrického proudu občas večer na nějakou dobu proud vypnul. Jednou v zimě, bylo to večer, najednou zhasla všechna světla a byla tma jako v hrobě. Zůstala jsem stát, všude se najednou rozhostilo ticho, bylo slyšet jenom měkké přešlapování krav. Najednou mě něco chytlo za hlavu, za vlasy. Ztuhla jsem od hrůzy. Za chvíli se světlo zase rozsvítilo, ale ve mně by se krve nedořezal. Z mojí hlavy vzlétla velká sova! Odletěla ven do tmy. Vzpomínám na to dodnes."

"Bohužel ani babička ani dědeček již nejsou mezi námi, takže se nemůžu optat na přesné detaily, jak se to událo... Během války se musela zmíněná babička s dědečkem na rychlo stěhovat do domu, který nikdy neviděli. Balení proběhlo ve spěchu a za dva dny se stěhovalo. Dědeček měl zvláštní sen, který pro již značnou nervozitu babičce ani nepověděl, ale který se začal postupně vyplňovat. První zvláštnost byla,že se mělo se stěhovákem zabočit do uličky, do které se evidentně neměl vejít a už v žádným případě vytočit, avšak se vešel, k údivu řidiče. No a na konci ulice stál dům, který děda už od pohledu poznal-samozřejmě sedělo i číslo popisné. No a to už dědeček povyprávěl sen a jelikož jeli kolem květinářství, tak rovnou zašel pro smuteční květinu.To už babička neustála, propukla velká hádka, avšak, když vešli do domu a na schodišti je uvítala domácí v černém, tak babička musela uznat, že se kondolenční kytice hodila..."