Robert Musil: Muž bez vlastností. Největší německy psaný román 20. století v Četbě s hvězdičkou

Monumentální román Muž bez vlastností (německy 1930–1952, česky 1980) zůstal nedokončen. Rakouský romanopisec a esejista Robert Musil (1880–1942) v tomto díle vytvořil ironické deziluzivní panorama moderní společnosti a jejího myšlení, umístěné do prostředí císařské a královské rakousko-uherské monarchie. Vlna zvýšeného zájmu o Musilovo dílo propukla deset let po jeho smrti, po roce 1952, kdy vyšly zlomky a koncepty z jeho pozůstalosti a kdy nakladatelství Rowohlt zahájilo právě touto knihou vydávání Musilových sebraných spisů.

V historii světového románu není žádné jiné dílo, kde myšlení hrálo tak zásadní roli jako v Musilově Muži bez vlastností.
Milan Kundera

Neexistuje žádný německý spisovatel, o jehož slávě bych měl takovou jistotu.
Thomas Mann

Když Muž bez vlastností vyšel ve třicátých letech 20. stol. poprvé, Musil byl ve většině negativních recenzí označován za jakéhosi outsidera v literatuře, za autora několika neobyčejných knih, které nikdy neproniknou mezi lid, za slabého romanopisce a spíše bystrého esejistu. List Deutsche Zeitung román označil za „esej obrovských dimenzí“, esejista Walter Benjamin napsal, že Musil je „jako romanopisec chytřejší, než má zapotřebí“...  Odlišné stanovisko zaujali ve třicátých letech k Musilovi jen Hermann Hesse (dle něj v sobě Musil slučuje badatele, který směřuje k nekonečnu, a básníka hravého, až neodpovědně poetického názoru a skoro nadintelektuální rozumové morálky) a Hermann Broch (jemuž Musil svou průrazností myšlení připomíná spíše autora francouzského než rakouského).

Neodvratný zánik monarchie

Neobyčejně rozsáhlé románové torzo Muže bez vlastností je situováno do Rakouska-Uherska let 1913–14. Podle německé zkratky K. K. (tj. císařsko-královský) je tento stát nazýván Kakánií. Mezi množstvím postav, jejichž osudy jsou často spjaty jen velmi volně, vystupuje jako protagonista matematik Ulrich. Přičiněním svého otce se koncem roku 1913 stane tajemníkem velké akce, jejímž účelem je příprava oslav 70. výročí panování „mírového císaře“ Františka Josefa I., připadajícího na rok 1918, ironií osudu tedy na rok, kdy monarchie zanikne. Tento podnik je nazván „paralelní akce“ vzhledem k tomu, že v Německu jsou připravovány podobné oslavy císaře Viléma II.

Čtěte také

Robert Musil: Pozůstalost za života. Poslechněte si drobné črty o zvířatech a lidech

Cílem aktivit přípravné komise je prostřednictvím nejrůznějších zasedání, konzultací, porad, výborů a dílčích akcí vymyslet ideu, na jejímž základě by se oslavy měly konat. Vůdčí idea se samozřejmě nenajde: vše probíhá jen v nekonečném sledu nikam nevedoucích zacyklených setkání a akcí. Spásná idea pro monarchii již zkrátka neexistuje. Lidská aktivita se realizuje jen jako nesmyslný „běh naprázdno“, veškeré dění nikam nesměřuje.

Ulrich, aktivista v pasivitě

Tato situace se zvláštním způsobem promítá do ústřední postavy románu. Ulrich prostě nemá ty vlastnosti, které by mu umožnily, aby se zařadil do „normálního“ života své společenské vrstvy, ale – na rozdíl od ostatních postav, jež tyto vlastnosti mají – hledá cestu z prázdnoty pohlcující všechen vnější rozruch. Ulrich to několikrát zkusil v různých praktických povoláních, ale v podstatě žije svou existenci jako experiment, ve skeptické distancovanosti ke světu, který ho obklopuje. Ulrich je od počátku představován jako jakýsi „aktivista v pasivitě“, jako nechtěný projektant možností.

Tímto dílem se Robert Musil zapojil do dvou podstatných kontextů: jednak mezi osobnosti, které rozhodujícím způsobem ovlivnily prózu 20. století (James Joyce, Franz Kafka, Marcel Proust), jednak do skupiny rakouských spisovatelů, kteří ve svých knihách výrazně zachytili projevy krize a rozpadu rakousko-uherského impéria (Hermann Broch, Karl Kraus, Joseph Roth).

Musilova kritická ironie, věcnost, reflexívní styl a až matematická exaktnost přispěly k tomu, že jeho styl je dnes považován za nejpreciznější a nejjasnější v německé jazykové oblasti.