Robert F. Murphy: Umlčené tělo

Dávno předtím tento bývalý námořník využil dotace určené na vzdělání amerických veteránů 2. světové války. Na radu svého přítele si zvolil antropologii a rovnou ze starého vojenského přístavu se přestěhoval na kolej Kolumbijské univerzity. Byl to pro něj prý větší kulturní šok než cokoliv, co pak zažil v Amazonii nebo v Africe.

Jeho výzkumná i akademická kariéra brzy nabrala strmý směr. Se svou ženou Yolandou prováděl výzkumy mezi Mundruky v Brazílii a Tuaregy v Nigeru. Spolupracoval při výzkumech Šošonů. V roce 1963 se vrátil zpět na Kolumbijskou univerzitu, jejíž katedru antropologie pak od roku 1969 vedl. 1. července 1972 funkci s ulehčením složil a těšil se na pokračování své vlastní výzkumné práce. O šest dní později však jeho plány fatálně narušil pocit podivné svalové křeče v anální oblasti. Za tuto i další potíže mohl nádor nacházející se v horní části páteře, tedy v místě, kde podle Mundruků sídlí duše. Jak rostoucí nádor vytrvale tlačil na míchu, přivedl Murphyho až k úplnému ochrnutí horní i dolní poloviny těla. S vědomím postupující paralýzy žil až do své smrti v roce 1990 plných čtrnáct let.

Povinností antropologa je přinášet svědectví o životě neznámých exotických lidí. Tato exotičnost však nemusí nutně vyvěrat z geografické vzdálenosti. Murphy k tomu říká, že těžké onemocnění jej zavedlo do sociálního světa, který byl pro něj zpočátku stejně cizí a podivný jako společnosti amazonských pralesů. Krutá nemoc mu sice vzala možnost zdravého těla, o základní schopnosti antropologa, tedy o čtení, myšlení a psaní, jej však neobrala.

A tak vznikla v roce 1986 kniha The Body Silent , kterou pod názvem Umlčené tělo vydalo Sociologické nakladatelství. Murphy zde popisuje historii a průběh svého onemocnění z pohledu antropologa. Znamenalo to zvládnout základní metodologické úskalí - být schopen dívat se na sebe jako na objekt zkoumání, být zároveň výzkumníkem i informátorem, autorem i hlavní postavou. Přístup zkušeného antropologa pak zamezil vzniku určitých klišé, která při popisu života člověka tváří v tvář smrti mohou nastat. Murphy nezastírá, že jeho život před invaliditou byl lepší. Ze zdravého Američana středního věku se stal nemocný - tedy člověk s jedinou povinností - uzdravit se. Jelikož to není možné, stává se z jeho postižení sociální choroba. Jeho zapojení do světa se mění. Postižený člověk těžko používá svět konstruovaný zdravými lidmi pro jiné zdravé lidi.

Murphy toto vše na vlastní kůži prožil a zapsal. Avšak ani v situaci, kdy do hloubky rozebírá třeba změnu svého postavení uvnitř rodiny, nikoho neobviňuje ani nikomu nepůsobí bolest. Kniha Umlčené tělo se díky své syrové autentické pravdivosti podobá práci jiného člověka - psychiatra Viktora Frankla - který o své zkušenosti z koncentračního tábora napsal knihu "A přesto říci životu ano". Ačkoliv se oba stali vězni, jeden vlastního těla, druhý pekla lidské zloby, dokázali nalézt ve svém utrpení vyšší smysl. Murphy na posledních řádcích píše o nebezpečí zotročení lidské mysli zkostnatělou kulturou. Taková duševní paralýza je pak mnohem tíživější nežli paralýza tělesná. Otrocká mysl se nedokáže osvobodit od omezení kultury, poodstoupit od svého prostředí a znovu nalézt smysl v tom, co a kde jsme. "Právě tak mohou najít paralytici - a všichni z nás - ve vrstevnicích mysli a v opojné představivosti svou svobodu," uzavírá Murphy čtyři roky před smrtí svou vzrušující expedici do dalekých zákoutí lidské duše.