Road to Perdition
Přečtěte si více o filmu, který dneškem startuje v kinech České republiky a znamená nejen návrat mafiánského filmu, ale hlavně důkaz o stoupající hvězdě režiséra Sama Mendese. Vedle Toma Hankse v roli vraha se objevuje idol sedmdesátých let, Paul Newman - jako předák irských mafiánů v Chicagu! Co se stane, když se tito dva herci postaví vedle sebe? A co když jsou proti sobě?
Po uhlazené kritice společnosti v Americké kráse sotva kdo předpokládal, že se Sam Mendes pustí do mafiánky z třicátých let minulého století, do hlavních rolí obsadí Toma Hankse a Paula Newmana a za předlohu použije umělecký komiks Maxe A. Collinse. Mendes to udělal. A co víc, on dokázal skloubit svou schopnost režírovat s potřebou výtvarného vyjádření filmové reality. Slavní herci proto ve filmu nezáří a Chicago je ponuře deštivé, ale ne do míry Burtonovy líbivé nadsázky, ačkoliv komiksová kýčovitost ze záběrů několikrát mrkne. V rámci žánru si Mendes dovolil zaútočit na samotného Kmotra a vyhrává na celé čáře u diváků, kteří jsou tak mladí, že mistrovské dílo Francise Forda Coppoly neměli příležitost vidět. I pro Hankse jde o krok do neznáma, poprvé v životě hraje muže existujícího na hranici cti a pekla, více záporného než kladného hrdinu. V jeho postavě zabijáka Sullivana se promítá celá podstata mafie: uhlazenost, poctivost, upřímnost, víra v Boha a rychlé jednání. Člověka s takovými vlastnostmi byste chtěli mít za souseda - kdyby sem tam někoho nezastřelil.
Mike Sullivan (Hanks) pracuje jako kat a vymahač pro hlavouna irské mafie v Chicagu, Johna Rooneyho (Newman). Rooney je pro Sullivana adoptivním otcem a miluje ho více než vlastního syna (Daniel Craig). Hloubka Sullivanova vztahu k otčímovi je poeticky vyjádřena skrz dvojhru na klavír v úvodu filmu, a jsou to právě nehlasné okamžiky jako tento, které dávají filmu punc výjimečnosti a zavání Svědkem Petera Weira. O několik minut později, před krvavým vyvrcholením klíčové situace, komunikuje Sullivan s ostatními postavami jen mnohovýznamnými pohledy a to je u hollywoodského filmu něco neočekávaného. Na Newmanovi i Hanksovi je vidět radost, s jakou dostávají svému povolání (ta se na oplátku podepsala i do dlouhých nesestříhaných scén). Sullivan se brzy dostává do konfliktu s Rooneym a začíná tolik očekávaný hon na lišku, kdy Sullivan utíká skrz Státy se synkem Michaelem (Tyler Hoechlin) a nad ním visí hrozba všudepřítomné mafie. Jemnému Mendesovi se nechtělo natočit akční sekvence, a tak je veškerá špatnost soustředěna do mělké postavy dekadentního fotografa (rád fotí mrtvoly těsně po smrti) a nadaného střelce Maguire (Jude Law), jehož skutečná role ve filmu je toliko vycpaným maňáskem na uzavření příběhu. Konec vyprávění působí jako úlitba velkorozpočtovým filmům, ačkoliv by se namísto poučného happy endu mnohem víc hodilo noirové zakončení.
Alfou a omegou vyprávění Road to Perdition je dualita otce a syna, dospívání, ztráta iluzí a odkrývání pravdy o rodičích, které může podle Mendese přijít, až když je člověk dospělý. Hanksův biblicky vážný otec rodiny si náhle uvědomuje, že jeho starší syn prochází fází, kdy nad objeveným světem přemýšlí a ve stejnou dobu on sám musí radikálně přehodnotit svůj vztah k Rooneymu. Instituce otce - v Rooneym dokonce několikanásobná, protože je papá pro celou famílii - ale není znevažována, ani v jednu chvíli nepostrádá patriarchální důležitost. Poselství filmu je jasné: i když znáte někoho celý život, nemusíte o něm vůbec nic vědět. Takovou oboustrannost lidského charakteru vystihuje fakt, že mafiáni, kteří podepisují rozsudky smrti, se chodí pravidelně modlit do kostela. Nikdo z nás neuvidí nebe, říká Rooney. Přitom není zlý.
Mendes pozval k výrobě filmu osvědčené firmy z Americké krásy. Kameraman Conrad Hall dokázal převést statiku komiksu do pohybu a celá ta filmová sychravost nekončících dešťů, které by při takové intenzitě dokázaly Chicago zaplavit raz dva, je v českých kinech obohacena efektním prostorovým zvukem chrchlajících a kašlajících diváků. Ani Hall ani Mendes určitě netušili, jak dodat filmu větší atmosféry. Skladatel Thomas Newman namísto toho vyprodukoval hudbu, která se může beze strachu měřit se stále víc romantickým Johnem Williamsem a bez problémů přebíjí trubko-šmidlání Jamese Hornera a místy bohužel také film. Newman, ačkoliv ve filmu není vidět, je jedním z jeho hlavních herců. Tím úplně nejhlavnějším se kupodivu stává Michael Sullivan junior (Tyler Hoechlin), který pomalu odkrývá lidskou stránku svého otce. Proti Hoechlinově urputnosti je Hanksova drsnost bezmocná, stejně jako Newmanova protřelost a jelikož se říká, že dětští herci jsou tvárnější než dospělí, je junior nejspíš nejblíže k ideálu pana režiséra.
Road to Perdition je filmem pro všechny. Není zbytečně stylizovaný nebo zbytečně vtipný - to vlastně vůbec - není další rybou v rybníku, ani rebelantským plácnutím do vody. Je to film, jak se sluší a patří; film, který ospravedlňuje existenci zkostnatělého Hollywoodu. Producentská společnost Dreamworks ví, jaké lidi ochraňovat pod svými křídly a její logo s rybařícím Měsíčňanem se už jistojistě rovná kvalitnímu filmovému zážitku, ale přezdívat Road to Perdition slovy "nejlepší film roku"? To by bylo přehnané. Na to má několik dějových mezer, nedopatření a lámání přes koleno.
Související odkazy: oficiální stránka
Road to Perdition (Road to Perdition, USA 2002) Hrají: Tom Hanks (Sullivan), Paul Newman (Rooney), Jude Law (Maguire), Jennifer Jason Leigh (Annie Sullivan), Stanley Tucci (Nitti), Daniel Craig (Rooney, jr), Tyler Hoechlin (Sullivan, jr.), Liam Aiken (Peter Sullivan); Scénář: Max A. Collins, Richard P. Rayner, David Self; Hudba: Thomas Newman; Kamera: Conrad Hall; Režie: Sam Mendes; 117 minut, titulky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
