Revizor

Interpretace režiséra Michala Dočekala a dramaturgyně Darii Ullrichové však do centra nestaví Chlestakova, o kterého se jedná, ale hejtmana Skvoznika-Dmuchanovského, který jedná a na kterého má jednání dopad. Hraje jej Miroslav Donutil, jehož tvář slibují propagační materiály - ovšem bez příznačného účesu, který v inscenaci jako první signál upozorní, že Donutil nehraje jen hejtmana, ale také karikaturu Jiřího Paroubka. Ačkoli to režisér nepotvrdil, Donutil elegantní stylizací markantně připomíná vrcholového, často zesměšňovaného politika. Do výroků o otravnosti "pisálků" a o tom, že se hejtman může stát třeba předsedou parlamentu (místo předepsaného generála), se přitom důrazně pokládá. Jak mnoho má, nebo nemá Paroubek společného s hejtmanem ruské maloobce první polovice 19.století, je na zvážení diváka.

Miroslav Donutil hraje Hejtmana příjemně umírněně až minimalisticky, jeho Hejtman je politováníhodná figurka s bolševickými manýry a s Paroubkovými gesty a intonací. Saša Rašilov odehrál premiéry se zraněnou rukou; úředník Chlestakov vyznívá nejasně, neutrálně a nevýrazně. Celý omyl se záměnou nevychází z Chlestakovova charismatu, ale z hejtmanova umíněného trvání na tom, že Chlestakov je revizorem. On je zatím neškodným trhanem s čírem na hlavě a v takřka exhibicionistickém plášti; tlachá a neví co; kromě domnělé funkce nemá nic, čím by vedl ostatní postavy k respektu a přehnané úctě; je v situaci jaksi "omylem". Sám zmaten děním si cpe úplatky do trenek - jeho potence se zvyšuje, tlachá dál a nakonec "jen tak" mizí na korbě náklaďáku vmáčknut do tuny nashromážděného harampádí. Jeho společník a sluha Osip (Jan Novotný) je přitom mnohem charismatičtější arciodporný bezdomovec s ostravským přízvukem, který se mění v elegantně hrozivého mafiána. Hejtmanova manželka a dcera (Jana Boušková a Magdaléna Borová) jsou postavy protivné a nijaké, jako by jejich jedinými vlastnostmi bylo aristokratické postavení v obci. Bizarní pár Bobčinskij - Dobčinskij (Jan Hájek a Vladimír Javorský) jsou dobře charakterizovaní koženkoví plži, kteří tlakují inscenaci vtipy, někdy podařenými, někdy ne. Inscenace se vyznačuje nadbytkem nepatrných, nezakomponovaných postav (Kupec, Kupcová, Miška, Inspektorova žena aj.)

Revizor|foto: Národní divadlo

Scéna od Davida Marka je bohatá, složitá a naddimenzovaná, zahrnuje zasedací místnost normalizačního výboru, saunu, ubytovnu, bazén, nafukovací pohovky a sál na vesnické zábavy. Je propracovaná do detailů - od vybledlých čtverců na stěnách, kde viseli funkcionáři, po kamínka s umělým ohněm a umělou párou. Ze scénografie také vychází mnoho jevištních vtipů: Chlestakov chodí po vodě bazénu jako Ježíš, skartovač žere nejen všechny nepohodlné papíry, ale taky části těla zastupitelů, místnosti budov jsou rozloženy vedle sebe tak, abychom viděli do všech zároveň, z čehož plynou triky s dvojicemi dveří, které znamenají dveře jediné. Celkově je inscenace přegagovaná a příliš dlouhá.

Revizor|foto: Národní divadlo

"Nenadávej na zrcadlo, když máš hubu křivou", zní reklamní slogan na Revizora v ND. Problémem ale je, o kterou tu křivou hubu se jedná. Na jedné straně stylizace výtvarná i herecká jasně odkazuje k 70. letům v Československu, na druhou stranu nepřehlédnutelně připomíná kontext současné politické situace, na stranu třetí (skrze překlad i některé mrazíkovské kostýmy) zůstáváme v Rusku. Tím se vyznění hry dostává do jakési univerzální společenské kritiky, výklad textu působí rozmělněně a nesoudržně.

Přesto a přes ostatní výhrady se domnívám, že Revizor je pozoruhodnou, v zásadě zábavnou inscenací a inteligentním příspěvkem do diskuse o funkční dramaturgii Národního divadla.